Filozofie lásky (Patrizi)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o filozofickém díle. Další významy jsou uvedeny na stránce Filozofie lásky (rozcestník).
Filozofie lásky
AutorFrancesco Patrizi
Původní názevL'amorosa filosofia
ZeměItálie
Jazykitalština
Žánrfilozofie lásky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Filozofie lásky (orig. L'amorosa filosofia) je nedokončený dialog Franceska Patriziho, kde chorvatský filosof vyjádřil své etické názory.[1]

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Dialog byl poprvé vydán knižně v roce 1963 podle rukopisu, který Patrizi napsal roku 1577.[2][3] Hlavním obsahem dialogu jsou řeči jeho hrdinky Tarquinii Molzové.[4] Etické učení, které Patrizi v tomto díle rozvíjí, se zakládá na pojmu „filautia“, tj. na řeckém termínu označujícím lásku k sobě samému. „Filautia“ je

„ počátek, zdroj i základ všech ostatních druhů lásky, všech citů naší duše i všech myšlenek a všech činů. “
— Francesco Patrizi: L'amorosa filosofia. Firenze, 1963, str. 102.

Tento všeobecný cit je vlastní nejen lidem, ale všem bytostem a předmětům tohoto světa, jak oduševněným, tak neoduševněným. „Filautia“, přeměněná ve všeobecný zákon, je základem veškeré morálky. Právě pro lásku k sobě mají lidé milovat bližního.[1]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Patriziho Filozofie lásky, která se dotýká jedné z nejvyšších křesťanských ctnosti a vykládá ji téměř v epikurovském duchu, pokračuje v tradici humanistického individualismu, tj. osobní dobro se stává měřítkem mravnosti. Etika Franceska Patriziho se staví nejen proti populárnímu platónismu, ale i proti ortodoxně katolickým názorům. Přejímá a rozvíjí ideu sebezáchovy jako základu morálky, obsaženou ve filozofii Bernardina Telesia, avšak postupuje mhohem dál směrem k radikálnějšímu naturalismu.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Gorfunkel, s. 271.
  2. ↑ Кузнецов, s. 194–195.
  3. ↑ А. Горфункель. Любовная философия Франческо Патрици и философия любви Тарквинии Мольца. В сб.: «Средние века», вып. 34. М., 1971, стр. 213— 217.
  4. ↑ Кузнецов, s. 195.
  5. ↑ Gorfunkel, s. 272.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Primární literatura[editovat | editovat zdroj]

Sekundární literatura[editovat | editovat zdroj]

v češtině
  • GORFUNKEL, Aleksandr Chaimovič, 1987. Renesanční filozofie (původním názvem: Filosofija epochi vozroždenija). Překlad : Otto Vochoč. 1. vyd. Praha: Svoboda. 377 s. Kapitola „Etika filautie“, s. 271–272. 
v cizích jazycích
  • J. Ch. Nelson. Renaissance Theory of Love. N. Y., 1958. (anglicky)
  • Vasoli, Cesare. “«L’AMOROSA FILOSOFIA» DI FRANCESCO PATRIZI E LA DISSOLUZIONE DEL MITO PLATONICO DELL’AMORE.” Rivista Di Storia Della Filosofia (1984-), vol. 43, no. 3, 1988, pp. 419–41. JSTOR, http://www.jstor.org/stable/44023526. Accessed 30 May 2023. (italsky)
  • КУЗНЕЦОВ, Б. Г., 1974. История философии для физиков и математиков. 1. vyd. Moskva: Nauka. 352 s. Dostupné online. Kapitola „Metafyzika lásky“, s. 192–196. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Filozofie_lásky_(Patrizi)&oldid=23131087“