Ferdinand Pischelt
| Ferdinand Pischelt | |
|---|---|
| Narození | 17. ledna 1809 Grabštejn  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 24. února 1852 (ve věku 43 let) Praha Rakouské císařství |
| Povolání | sochař |
| Děti | Karl Pischelt |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ferdinand Pischelt (17. ledna 1809 Grabštejn[1] – 24. února 1852 Praha[2]) byl česko-německý sochař, modelér a štukatér.
Život[editovat | editovat zdroj]
Ferdinand Pischelt se narodil v Grabštejně v národnostně německé katolické rodině jako syn učitele Gottfrieda Pischelta z Liberce a jeho manželky Alžběty Bergmannové z Frýdlantu.[1] Roku 1824 přišel do Prahy, studoval základy kresby na pražské výtvarné akademii a sochařskému řemeslu se vyučil v dílně Václava Prachnera, u kterého pak pracoval jako tovaryš. 7. června 1834 získal v Praze městské právo, oženil se s Johannou (neznámého původu), s níž měl osm dětí. Všichni čtyři synové se vyučili sochařskému řemeslu: Karl (* 1834), Jan (* 1836), Ferdinand (* 1838; sběhl k armádě) a Heinrich (*1846).[3]
Patřil k činným členům Společnosti vlasteneckých přátel umění v Praze, od roku 1838 byl jejím tajemníkem; na objednávku Společnosti vytvořil portrét jejího iniciátora a mecenáše Františka, říšského hraběte ze Šternberka a Manderscheidu.[4]
Zemřel v Praze nebo v severních Čechách ve věku 42 let.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- náhrobní plastiky v Praze na Olšanských hřbitovech, v Praze-Bubenči a v Mladé Boleslavi
- socha císaře Karla IV. na kašně v Týnci nad Labem
- sádrová busta hraběte Františka Josefa Šternberka, zakladatele Společnosti vlasteneckých přátel umění, byla zhotovena roku 1830 na žádost Společnosti podle posmrtné masky sejmuté Václavem Prachnerem;[5][6] sádrové modely se dochovaly ve sbírkách Lapidária Národního muzea a Národní galerie v Praze. Mramorovou bustu pak vytvořil Raffael Cellai ve Florencii roku 1889
- náhrobek Leopolda Leonharda Raymunda Thun-Hohensteina pro Malostranský hřbitov – dokončil po smrti Václava Prachnera spolu s Antonem Melzerem
- štuková výzdoba Desfourského paláce čp. 1023/II v Praze na Florenci (od 1847)[7]
Pischeltovo dílo se vyznačuje strohou korektností. Tam, kde se mohl opřít o předlohy Václava Prachnera, byl Pischelt velice dobrým modelérem.[8]
Další figurální díla[editovat | editovat zdroj]
- náhrobek Václava Bayera a Terezie Pinklové, Malostranský hřbitov
- náhrobek Václava Jiřího Czardy, Malostranský hřbitov
- busta říšského hraběte Františka Josefa ze Šternberka a Manderscheidu (sádra)
- socha sv. Jana Nepomuckého; výklenková kaple poblíž zámku v Komařicích na Českobudějovicku (1844)[9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Archivní vademecum SOA v Litoměřicích. vademecum.soalitomerice.cz [online]. [cit. 2021-03-17]. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém Městě pražském
- ↑ Pobytová přihláška pražského magistrátu:http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=8DF6CC8A5C0211E2B92440618600A675&scan=1#scan1
- ↑ :Katalog obrazárny v Domě umělců Rudolfinum v Praze. Sestavil Antonín Barvitius, Praha 1889, s. XIII-XV; s. 279, č. k. 18 chybná data funkce
- ↑ Postavy českých dějin, Mánes, Praha 1938
- ↑ Dějiny a současnost 2008
- ↑ Baťková Růžena a kol.: Umělecké památky Prahy, 2. Nové Město a Vyšehrad. Praha 1998, s. 535-536
- ↑ Adam Hnojil, Náhrobek Leopolda Leonharda Thun-Hohensteina, Památky malostranského hřbitova
- ↑ Kamenné sochy sv. Jana Nepomuckého v českobudějovické diecézi. pamatky.bcb.cz [online]. [cit. 2021-03-17]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Blažíčková-Horová Naděžda, 19th-Century Art in Bohemia (1790–1910), Painting, Sculpture, decorative arts, National gallery in Prague, 2009, ISBN 978-80-7035-426-1
- Assmann Jan Nepomuk a kol.,Obrazárna v Čechách 1796 - 1918, Gallery, spol. s r. o. (Jaroslav Kořán), Praha 1996, ISBN 80-7035-106-3
