Farnakés (Mysliveček)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Farnakés
Farnace
Josef Mysliveček
Josef Mysliveček
Základní informace
Žánr dramma per musica
Skladatel Josef Mysliveček
Libretista Antonio Maria Lucchini
Počet dějství 3
Originální jazyk italština
Premiéra 4. listopadu 1767, Neapol, Teatro di San Carlo
Česká premiéra prosinec 1768, Praha, Divadlo v Kotcích
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Farnakés (v italském originále Farnace) je italská opera seria ve třech dějství českého skladatele Josefa Myslivečka z 18. století. Byla složena na libreto italského básníka Antonia Marii Lucchiniho; nejslavnější zhudebnění tohoto libreta pochází od Antonia Vivaldiho (Farnakés - Farnace, 1727). Původní Lucchiniho libreto Mysliveček patrně zkrátil a upravil, jak bylo při nových zhudebněních zvykem; tyto změny však nelze přesně identifikovat.[1]

Vznik a historie díla[editovat | editovat zdroj]

Farnakés byl poprvé uveden v neapolském Teatro San Carlo dne 4. listopadu 1767 na jmeniny španělského krále Karla III., dřívějšího vládce Neapolského království, jehož narozeniny a jmeniny byly stále slaveny operními inscenacemi i za vlády jeho syna Ferdinanda. (Původně byla opera objednána k chystanému sňatku krále Ferdinanda IV. s dcerou Marie Terezie Marií Josefou, ta však 15. října zemřela při epidemii neštovic.) Zakázka byla ohlasem triumfu, jehož Mysliveček dosáhl svým Bellerofontem, který byl uveden dříve téhož roku, a i tato opera byla úspěšná i přes méně hvězdné obsazení. Uvedena byla rovněž v Praze v prosinci 1768 po skladatelově triumfálním návratu do rodného města.

Osoby a první obsazení[editovat | editovat zdroj]

Osoba Hlasový obor Premiéra (4. listopadu 1767)
Farnakés (Farnace), král pontský soprán (kastrát) Carlo Reina
Tamiri, jeho manželka soprán Antonia Maria Girelli Aguilar
Selinda, jeho sestra soprán Clemenza Bardetti
Atridatés (Atridate) tenor Ercole Ciprandi
Pompeius (Pompeo) soprán (kastrát) Giuseppe Compagnucci
Giladés (Gilade) soprán (kastrát) Girolamo Speciali

Děj opery[editovat | editovat zdroj]

Děj italských oper "vážného stylu" (opera seria) 18. století je téměř vždy položen do dávné nebo legendární minulosti a je postaven kolem historických či pseudohistorických osobností nebo postav antické mytologie. Hlavní postava Lucchiniho Farnaka ma předlohu v životě pontského krále Farnaka II., vládce v Malé Asii v 1. století př. n. l. a syna slavného Mithridata VI., jehož konflikty s Římskou republikou nakonec vedly k jeho smrti. Oproti libretu zhudebněnému Vivaldim je děj poněkud uhlazen a zbaven šokujících momentů: zcela vypuštěna je postava pomstychtivé Tamiřiny matky Berenice, která je vlastně sloučena s postavou římského vojevůdce Aqulia v novou postavu Atridata.

Lucchiniho drama popisuje Farnakovu porážku v bitvě. Aby neviděl celou svou rodinu upadnout do rukou nepřítele, nařídí Farnakés své manželce Tamiri, aby zabila jejich syna i sebe, ta však raději uprchne a i se synem se ukryje. Selindu, Farnakovu sestru, zajme Říman Atridatés a zamiluje se do ní, stejně tak ale kapitán vojska Giladés. Selinda popouzí jednoho proti druhému ve snaze zachránit svého bratra i synovce. Její snahy jsou úspěšné, i díky zásahu vojevůdce Pompeia, a život všech je ušetřen.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Farnace (opera) na anglické Wikipedii.

  1. Podrobnou dokumentaci k neapolské inscenaci Myslivečkova Farnaka obsahuje: Daniel E. Freeman, Josef Mysliveček, "Il Boemo" (Sterling Heights, Mich.: Harmonie Park Press, 2009).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEČMAN, Rudolf. Josef Mysliveček. Praha: Editio Supraphon, 1981. S. 115-116, 123, 142, 200, 252. 
  • Daniel E. Freeman, Josef Mysliveček, "Il Boemo" (Sterling Heights, Mich.: Harmonie Park Press, 2009) ISBN 0899901484.