François-Joseph Fétis

François-Joseph Fétis
François-Joseph Fétis
	Litografie z roku 1831 od Jean-Pierre Grangera.
Základní informace
Narození	25. března 1784; Mons, Henegavsko, Belgie
Původ	belgický
Úmrtí	26. března 1871; Brusel, Belgie
Místo pohřbení	Cimetière de Bruxelles
Žánry	klasická hudba
Povolání	dirigent, hudební skladatel, kritik, historik, muzikolog a pedagog
Členem skupin	Královská nizozemská akademie umění a věd
Významná díla	Univerzální biografie hudebníků a obecná bibliografie hudby; Revue et gazette musicale de Paris
Ocenění	Římská cena
Děti	Edouard Louis François Fétis; Adolphe Louis Eugène Fétis
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

François-Joseph Fétis (25. března 1784, Mons, Henegavsko – 26. března 1871, Brusel) byl belgický hudební skladatel, kritik, muzikolog, historik a pedagog.

Život

Narodil se v rodině hudebníků a stavitelů klavírů. Od tří let hrál pod vedením svého otce na klavír, housle a na varhany. Od sedmi let komponoval, v devíti letech se stal varhaníkem v kostele sv. Valtrudy v Monsu a v témže roce provedl veřejně svůj vlastní houslový koncert.

V roce 1800 odejel do Paříže aby studoval na pařížské konzervatoři. Učitelem harmonie byl Jean-Baptiste Rey a klavír studoval u François-Adriena Boieldieua a Louis-Barthélémyho Pradhera. V roce 1807 se s kantátou Ariana na Naxu umístil jako druhý v soutěži o Prix de Rome.

V roce 1806 podrobil revizi římskokatolické liturgické zpěvy v naději, že objeví jejich originální podobu. V tomto roce také začal pracovat na svém životním díle Biographie universelle des musiciens et bibliographie générale de la musique, universální encyklopedii hudebníků a hudby.

V roce 1821 byl jmenován profesorem Pařížské konzervatoře. V roce 1827 založil časopis Revue musicale, první francouzský časopis věnovaný výlučně hudbě. V Paříži setrval až do roku 1833, kdy se na žádost belgického krále Leopolda I. vrátil do Belgie, aby se stal ředitelem nově založené Královské konzervatoře Brusel a kapelníkem královského orchestru.

V Bruselu se stal zakladatelem a až do své smrti dirigentem proslulých koncertů konzervatoře. Kromě toho zavedl volný cyklus přednášek o hudební historii a filosofii. Komponoval velké množství skladeb nejrůznějších žánrů. Od velkých oper a oratorií až po jednoduché písně. Liboval si také v drobných podvrzích. Mezi ně patří např. Loutnový koncert Valentina Strobela nebo árie „Se i miei so sospiri“ dlouho připisovaná Alessandru Stradellovi.

Fétis zemřel v Bruselu. Jeho rozsáhlou a cennou knihovnu odkoupila belgická vláda a věnovala ji bruselské konzervatoři.

Dílo

Byl sice velmi plodným, a ve své době oblíbeným skladatelem, nicméně z jeho díla jsou z dnešního hlediska nejdůležitější jeho hudebně teoretické, metodické a historické spisy. Zejména jeho obsáhlé dílo Biographie universelle des musiciens et bibliographie générale de la musique je pramenem, ke kterému se hudební historikové dodnes vracejí. Poprvé vyšlo postupně v osmi svazcích v letech 1837–1844 v Bruselu. Druhé, revidované a doplněné vydání v letech 1860–1865 v Paříži.

Literární díla

Antoine Stradivari, luthier célèbre (Paříž, 1856)
Biographie universelle des musiciens et bibliographie générale de la musique (Brusel, 1835–1844)
Biographies de Joseph et Michael Haydn (Paříž, nedatováno)
Curiosité historiques de la musique, complement nécessaire de La musique mise à la portée de tout le monde (Paříž, 1830)
Esquisse de l'histoire de l'harmonie considérée comme art et comme science systématique (Paříž, 1840)
Histoire générale de la musique (Paříž, 1869–76)
Traité au contrepoint et de la fugue (Paříž, 1827)
Traité du chant en choeur (Paříž, 1837)
Méthode des méthodes de piano (Paříž, 1840),
Traité complet de la théorie et de la pratique de l'harmonie" (Paříž and Brussels, 1844)

Instrumentální skladby

3 smyčcové kvartety (před rokem 1840)
Sextet pro smyčcový kvartet a klavír na čtyři ruce
3 smyčcové kvintety (1860–1862)
Grand Duo pro housle a klavír
Koncertní předehra (1854)
1. symfonie Es-Dur (1862)
2. symfonie g-moll (1883)
Symfonická fantasie pro varhany a orchestr (1865)
Koncert h-moll pro flétnu a orchestr (1869)

Chrámová hudba

Mše pro pět hlasů (1810)
Requiem na smrt královny Louise-Marie (1850)
Te Deum laudamus k narozeninám krále Leopolda I. (1856)
Domine salvum fac regem nostrum ke korunovaci krále Leopolda II. (1865)

Jevištní díla

L’Amant et le mari (komická opera, 8. června 1820 Paříž, Théâtre Feydeau)
Les Sœurs jumelles (komická opera, 5. července 1823 Paříž, Théâtre Feydeau)
Marie Stuart en Ecosse (Lyrické drama 30. srpna 1823 Paříž, Théâtre Feydeau)
Phidias (dvouaktová opera, 1824 Paříž)
Le Bourgeois de Reims (komická opera, 7. června 1825 Paříž, Théâtre Feydeau)
La vieille (komická opera, 14. března 1826 Opéra-Comique Paříž)
Le Mannequin de Bergame (komická opera, 1. března 1832 Paříž, Théâtre Ventadour)

Odkazy

Literatura

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je François-Joseph Fétis
Nors S. Josephson: François-Joseph Fétis and Richard Wagner. Revue belge de Musicologie / Belgisch Tijdschrift voor Muziekwetenschap,Vol. 26/27, (1972/1973), pp. 84-89 (dostupné ZDE)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu François-Joseph Fétis na Wikimedia Commons
Volně přístupné partitury děl od François Fétise v projektu IMSLP
Životopis a seznam skladeb na Allmusic
Rytina skladatele
Skladby k poslechu
Osoba François-Joseph Fétis ve Wikicitátech