Exsikátor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Skleněný exsikátor

Exsikátor (nebo desikátor) je tlustostěnná dvoudílná nádoba používaná v laboratoři k sušení pomocí desikantu. Víko exsikátoru je opatřeno zábrusem, který musí být namazán zábrusovým tukem. Spodní část nádoby je oddělena perforovanou deskou (obvykle porcelánová) a plní se vhodným sušidlem.

Využití[editovat | editovat zdroj]

V laboratorní praxi je exsikátorů využíváno k sušení vzorků, k uchovávání hygroskopických látek či k pečlivému vysušení laboratorního skla pro speciální účely (práce se snadno hydrolyzovatelnými látkami či precizní vážení). Po připojení vývěvy (umožňuje-li to konkrétní konstrukce) je možno realizovat sušení za sníženého tlaku.

Typy exsikátorů[editovat | editovat zdroj]

Exsikátory jsou vyráběny v mnoha velikostech (běžný průměr 100–300 mm) a to zejména ze skla. Existují však i plastové exsikátory. Pokud je víko opatřeno také vhodným kohoutem, hovoříme o vakuovém exsikátoru, který může (ale nemusí) být pro zvýšení účinnosti sušení připojen k vývěvě.

Sušící činidla pro exsikátory[editovat | editovat zdroj]

Pro použití v exsikátorech jsou vhodné následující sušidla (seřazeno podle účinnosti od nejméně účinné substance): bezvodý síran měďnatý, 98% kyselina sírová, bezvodý chlorid vápenatý, oxid vápenatý, trihydrát chloristanu hořečnatého, silikagel, hydroxid draselný, oxid fosforečný. Vzhledem k vysoké ceně či nepraktičnosti některých uvedených sušidel se pro standardní sušení používá nejčastěji silikagel nebo chlorid vápenatý.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Galuszka P., Luhová L.:Laboratorní technika pro biochemiky, 2. vydání, UP, Olomouc 2005
  • Kotek J.:Laboratorní technika, Karolinum, Praha 2007

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Exsikátor ve Wikimedia Commons
  • Popis a obrázky exsikátoru, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, katedra chemie [1]