Eugène Delacroix

Šablona:Infobox umělec

Ferdinand Victor Eugène Delacroix [Delakrua] (26. dubna 1798, Charenton-Saint-Maurice, Francie – 13. srpna 1863, Paříž, Francie) byl nejvýznamnější francouzský malíř období romantismu, jedna z největších osobností světového malířství 19. století.

Eugène Delacroix ilustroval různé práce Williama Shakespeara, skotského spisovatele Waltera Scotta a německého spisovatele a básníka Johanna Wolfganga von Goetha. Známý je též jeho Deník, v němž vyjadřoval své názory na výtvarné umění, literaturu a hudbu.

V jeho malířském díle nalezneme portréty, obrazy s náboženskými podměty, scény z historie nebo z literatury. Občas se zde objevují i přírodní náměty - např. květiny nebo krajiny. Nejvíce ho však proslavil obraz Svoboda vede lid na barikády (1830; k vidění níže) nebo slavný portrét Frédérica Chopina (1838).

Život a dílo

Eugéne Delacroix se narodil 26.dubna r.1798 v Saint-Maurice-Charenton u Paříže.V dětství žil v Marseilli a v Bordeaux,kde byl Charles Delacroix,manžel jeho matky rozené Oebenové,Napoleonovým prefektem.Po smrti Charlese Delacroixe r.1805 se Delacroixova matka odstěhovala s dětmi do Paříže.Zde vstoupil Eugéne do císařského lycea,kde byl jedním z nejnadanějších žáků.Koncem r.1815,když mu zemřela matka vstoupil do ateliéru oficiálního malíře,napodobitele Davida ,Pierre-Narcisse Guérina,ale Delacroixe více přitahoval barvitý a bohatý styl vlámského malíře Petera-Paula Rubense a romantický styl Delacroixova staršího spolužáka Théodora Géricaulta,jehož práce spadaly do začínajícího romantismu.Hodně však obdivoval také benátské mistry jako Tintoretta či Veroneseho,jehož stříbřitou škálu barev hluboce obdivoval.V r.1822 vystavil na Salonu svoji Dantovu Bárku,která vzbudila mnohé úšklebky,ale i nadšení,mimoto se tomuto plátnu obdivoval Baron Gros,jehož napoleonské scenérie bitev obdivoval Delacroix pro jeho pestrý kolorit.R.1824 vystavoval Delacroix na Salonu znovu,tentokrát obraz Vraždění na Chiu,což bylo dílo které manifestovalo romantismus a tvořilo naprostý protiklad k raffaelovskému Slibu Ludvíka XIII.od malířova rivala,klasicisty Ingrese a způsobila nesmiřitelnou roztržku mezi oběma umělci.

Mezi lety 1824-1828 Delacroix často pobýval v Anglii,kde ho uchvátily barvy anglických malířů,jako Constabla a Boningtona.Uchvátila ho jejich jemná akvarelová technika a s jedním z nich,Boningtonem,se dokonce přátelil.Také ho zajímal tehdy módní portrétista Thomas Lawrence.

Po návratu z Anglie vystavil v Salonu obraz Sardanapalova smrt,který vyvolal pro svou divokost velmi zanícenou debatu.Někteří teoretici,jako pozdější první prezident republiky Thiers dokázal Delacroixovu novost pochopit.Na druhou stranu byl Delacroix povolán ministrem pro krásná umění S.de Rouchefoucauldem,který mu sdělil,že chce li mít podíl na uznání vlády,musí malovat jinak.Ale Delacroix byl rozhodnut vytrvat.V r.1830 namaloval obraz Svoboda vedoucí lid na barikády,kterým se přihlásil k revolučním myšlenkám.Delacroix viděl v revoluci odsouzení retrogádní minulosti.V r.1832 se vydal na cestu do Afriky,aby poznal život Orientu,jenž začal,stejně jako Japonsko v Evropě budit pozornost.Delacroix ze nakreslil mnoho vynikajících skic,které nejen mu poskytly inspiraci pro další obrazy,ale rovněnž dokazují,jak skvělý byl Delacroix kreslíř.

Po návratu v r.1833 byl požádán svým dávným přítelem Thiesem,aby vyzdobil Poslaneckou sněmovnu v Paříži.V r.1834 vystavil v Salonu obraz Alžírské ženy,první skvělé malířské dílo,inspirované pobytem v Africe,v Maroku.Tímto plátnem ovlivnil Delacroix mnoho jiných orientálních malířů jako Marillhata,či Deschampse.V této době navázal také Delacroix hluboké a upřímné přátelství s Chopinem a s George Sandovou.Mimochodem namaloval jeho portrét.Souběžně s tehdy novou fotografií začal Delacroix jako předlohu pro své malby používat kromě svých afrických skic využívat právě toto médium.Právě v tomto období se dočkal Delacroix konečně oficiálních poct.Světová výstava r.1855 to dokázala.Zde se dočkaly uznání dvě protichůdné osobnosti:Delacroix a Ingres.Eugéne Delacroix byl roku 1857 zvolen do Institutu,ale do té doby se Delacroix ucházel do této Instituce marně.Eugéne Delacroix r.1846 dokončil Bibliotéku v Lucemburském Paláci,r.1849 pracoval na výzdobě Apollónovy galerie v Louvru a v letech 1853-1861 pracoval na freskách v Saint Sulpice v Paříži.Zemřel 13.srpna 1863 v Paříži.Jeho odkaz rozvinuli později takoví malíři jako Cézanne,Renoir,Van Gogh a Picasso.

Dílo

Vlastní portrét v kostýmu Hamleta 1821
Dantova bárka 1822
Vraždění na Chiu 1824
Smrt Sardanapalova 1827-1828
Svoboda vede lid na barikády 1830
Alžírské ženy ve svém apartmá 1834
Autoportrét 1837
Bitva u Taillebourgu 1837
Boj džaura a paši 1838
Ukřižování 1835
Epileptici v Tangeru 1838
Židovská nevěsta 1839
Dobytí Konstantinopolu křižáky 1840
Ztroskotání Dona Juana 1840
Ježíš na jezeře Nazaretském 1853
Vítězný Apollo,freska 1849
Smrt Senecy 1844
Milosrdný Samaritán 1851
Ženy nad mrtvým sv.Štěpánem 1853
Olinde a Sofronie na hranici 1856
Lov na lvy 1855
Únos Rebekky 1858
Zápasící arabští koně 1860
Medea 1862

Galerie

Malý tygr hrající si s matkou (1830)
Autoportrét (1837)
Portrét Fryderyka Chopina (1838)
Portrét Paganiniho (1832)
Tygr chytá koně (1825-1828)
Šílená žena (1822)
Dívka v bílých ponožkách
Lov na lvy (1861)
Marocký sultán - jedno z děl, které je inspirováno Delacroixovou cestou do severní Afriky