Estonia
| Estonia | |
 Model lodi Estonia | |
| Základní údaje | |
|---|---|
| Majitel |
EstLine Marine Company (poslední majitel) |
| Objednána | 9. září 1979 |
| Zahájení stavby | 18. října 1979 |
| Spuštěna na vodu | 26. dubna 1980 |
| Uvedena do služby | 5. července 1980 |
| Osud | potopena 28. září 1994 |
| Technická data | |
| Prostornost | 15 566 BRT |
| Délka | 155,43 m |
| Šířka | 24,21 m |
| Ponor | 5,6 m |
| Pohon |
4 dieselové motory MAN 8L40/45 17 625 kW (23 636 hp) |
| Rychlost | 21 uzlů (39,1 km/h; 24,3 mph) |
| Kapacita |
2 000 cestujících 1 190 lůžek pro cestující 460 aut |
M/S Estonia byl trajekt pro automobily a pasažéry vybudovaný v roce 1979 v Německu. Loď operovala mezi přístavy Turku a Stockholm v letech 1980–1990 jako Viking Sally, v roce 1991 jako Silja Star a jako Wasa King v letech 1991–1993 mezi přístavy Vaasa a Umeå.
Loď byla zakoupena švédsko-estonskou loďařskou společností EstLine Marine Company v lednu roku 1993. Společnost byla vlastnictvím estonské vlády a švédské společnosti Nordström & Thulin. Po pádu Železné opony odstartovala první plavba mezi městy Tallinn a Stockholm v únoru roku 1993. Od té doby každý den loď vyplouvala z jednoho z přístavů.
Katastrofa[editovat | editovat zdroj]
Dne 28. září 1994 se trajekt potopil v Baltském moři. Tragédie si vyžádala 852 životů, z nichž bylo 501 Švédů. Nehoda lodi se stala 28. září 1994 přibližně v 00:55 s časovým trváním do 01:50 na cestě z Tallinnu do Stockholmu. Na palubě lodi bylo 989 pasažérů včetně posádky.
Vyšetřování[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní komise se tři roky zabývala příčinou tragédie, za kterou určila chybu v konstrukci lodi – podle oficiální zprávy došlo vinou špatné údržby na rozbouřeném moři k otevření předního hledí.[1]
Za to se na ni snesla vlna kritiky, jelikož nevysvětlila, proč se porucha neprojevila již dříve a neurčila jediného konkrétního viníka. Švédská vláda se poté neúspěšně pokusila prosadit nápad zalít celý vrak betonem a poté alespoň prosadila nestandardní[zdroj?] zákon (stejný později přijalo i Estonsko a Finsko), prohlašující Estonii za podmořský hrob, a proto dnes za ponoření k vraku hrozí vězení. Zákon je ovšem platný defakto pouze pro švédské občany, protože vrak lodi se nachází v mezinárodních vodách a švédské zákony tak nad ním nemají mezinárodní platnost. Švédsko se ale i přesto snaží bránit přístupu k vraku. V roce 2006 vyšlo najevo, že vyšetřovací komise zatajila, že Estonia na palubě převážela vojenský materiál (ten ve dvou případech pašovala už dříve).[2]
Ohledně příčiny katastrofy tak stále panují dohady. Existují i názory, že potopení lodi mohly způsobit vnitřní exploze.[3] Vycházejí přitom z faktu, že potápěči nalezli ve vraku, ležícím na mořském dně, otvory, které podle britských expertů nemohly být způsobeny jinak než explozí. Vzorky odřezané z otvorů po údajné explozi byly zkoumány pěti různými laboratořemi v Británii s jednoznačným výsledkem ve prospěch scénáře s explozemi směřujícími z vnitřku lodi ven. U této expedice byl také přítomen známý český potápěč Jindřich Böhm. Otvory jsou velké desítky centimetrů až dva metry a s "roztrhanými okraji vyhnutými ven. Uvnitř lodi se potom stále nachází množství těl, která jsou, díky na kyslík chudé baltské vodě velice zachovalá.[4]
Ohlas tragédie v hudbě[editovat | editovat zdroj]
Finský hudební skladatel Jaakko Mäntyjärvi v roce 1997 v reakci na námořní katastrofu zkomponoval skladbu Canticum Calamitatis Maritimae pro smíšený pěvecký sbor a sóla a capella. Skladba začíná výrazným hlasitým výdechem v mužských hlasech, sólový soprán se v nápěvu teskné lidové písně připojuje a ženská část sboru odříkává latinský text rekviem: "světlo věčné ať jim svítí, Pane". Postupně se prolínají přímluvy "Pane, slituj se" s latinským hlášením o nehodě ze zpráv vysílaných finským rádiem Nuntii Latini. Po nářku sólového sopránu a dalším vstupu baritonového hlášení o nehodě přechází sbor k textu Žalmu 107 a celý kus je zarámován textem rekviem a sopránovým sólem.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SLÁDEK, Tomáš. Estonia expedition 2000 [online]. Strany potápěčské [cit. 2009-01-11]. Dostupné online.
- ↑ Ztroskotaný trajekt Estonia převážel vojenské materiály [online]. iDnes.cz, 2006-12-08 [cit. 2009-01-11]. Dostupné online.
- ↑ BÖHM, Jindřich. Případ Estonia: Kdo má zájem utopit pravdu? [online]. Lost Divers [cit. 2013-09-29]. Dostupné online.
- ↑ JANA, Witthed. Estonia pašovala vojenský materiál [online]. Severské listy, 2005-11-2 [cit. 2009-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-07.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Estonia na Wikimedia Commons - LANGEWIESCHE, William. A Sea Story. The Atlantic [online]. Květen 2005 [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. ISSN 2151-9463. (anglicky) – popis potopení Estonie a boje pasažérů i posádky o život
