Eric Borel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eric Borel
Základní údaje
Rodné jméno Eric Borel
Datum narození 11. prosince 1978
Místo narození Francie Pau, Francie
Datum úmrtí 24. září 1995 (ve věku 16 let)
Místo úmrtí Francie Cuers, Francie
Příčina smrti sebevražda zastřelením
Oběť
Modus operandi vražda
Počet obětí 15
Období vraždění 1995
Stát vraždy Francie
Místo vraždy Solliès-Pont, Cuers

Eric Borel (11. prosinec 1978, Pau, Francie24. září 1995, Cuers, Francie) byl francouzský teenager a masový vrah, který v 16 letech zabil celou svoji rodinu. Druhý den odjel do vedlejšího města, kde ve svém běsnění pokračoval. Nakonec spáchal sebevraždu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Eric Borel se narodil Marii Jeanny Parenti a Jacquesovi Borelovi. Oba pracovali v armádě. Moc dlouho spolu nebyli, malý Eric vyrůstal u otcovy babičky v Limogesu. Později si ho matka opět vzala do své péče a přestěhovala se do Solliès-Pont.

Borelova matka byla autoritářská a nábožensky založená osoba pracující v katolické pomocné službě. Svého syna zneužívala a bila ho, věřila že je „hříšným dítětem“, navíc si nikdy nevyvinula blízký vztah se svým novým společníkem Yvesem Bichetem. Ten měl podle jeho vlastních synů Franckem a Jean-Lucem k Ericovi dobrý vztah.

Když si Eric v osmi letech zlomil ruku, neodešel domů, ale odešel do města, kde byl do doby, než ho v bolestech našli. Podle sousedů byl Eric klidný a zamlklý chlapec, který se uzavřel do sebe a neukazoval se moc a veřejnosti. Později začal obdivovat armádu a vymýšlel si lživé historky o hrdinských činech svého otce během indočínské války a zbožňoval svého nevlastního bratra Francka Bicheta, který sloužil v armádě. Eric měl cit pro zbraně a měl ve zvyku střílet vrabce.

Pozdější léta a motiv[editovat | editovat zdroj]

Až do své smrti byl Eric studentem lycea Georges-Cisson v Toulonu, kde studoval elektromechaniku. Podle učitelů byl disciplinovaný a klidný student. Brzy se však jeho chování radikálně změnilo. Odcházel ze třídy bez povolení či vysvětlení a stal se záškolákem. Řekl, že doma to nemohl vydržet, že musel dělat mnoho domácích prací a doma mu bylo ubližováno. Zároveň začal projevovat své přání vstoupit do armády. Týden před vraždami řekl svému spolužákovi, že by si vzal život, a před tím by zabil dva nebo tři lidi.

Jediným Ericovým přítelem byl sedmnáctiletý Alan Guillemette, který byl ve třídě poměrně oblíbený a chodil s Ericem k sobě domů.

Ericův nevlastní otec Yves Bicher navštívil v roce 1989 několik schůzek Národní fronty. Ericův pokoj byl proto posetý nacistickými symboly a plakáty s Hitlerem. Začal také malovat graffiti na dveře budov, nejčastěji maloval hákový kříž. V knihovně měl několik knih o druhé světové válce.

Krátce před vražedným běsněním zemřel Ericův skutečný otec Jacques, který s rodinou několik let nežil, na rakovinu.

Vraždy[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Od té doby byl Eric ještě víc uzavřenější do sebe a rozrušený. Přestal se stýkat s kamarádem Giullemettem a celé hodiny vysedával ve svém pokoji. V té době začal vraždit. Pravděpodobným motivem byla smrt otce.

V neděli 23. září 1995 odešel Eric ze svého domu v Solliès-Pont bezcílně bloudit městem. Později se vrátil. V 18:00 místního času vzal pušku vzor .22 a zastřelil s ní nevlastního otce Yvese Bicheta. Poté ho udeřil několika ranami kladivem do hlavy. Následně zabil svého nevlastního bratra Jean-Yvese Bicheta, který sledoval televizi. Zabil ho podobným způsobem, střelil ho puškou a zasadil mu několik ran kladivem do hlavy. Poté čekal Eric na příchod své matky.

Jakmile se jeho matka vrátila domů z kostela asi v 20:30 místního času domů, Eric ji ihned zastřelil jediným výstřelem do hlavy. Na rozdíl od nevlastního otce a bratra ji nezmlátil kladivem. Poté co byli všichni v domě mrtví, začal Eric čistit dům od krve, pokryl těla novinami a uzavřel okna. Připravil si tašku s jídlem, penězi, pláštěnkou, mapou Limogese a puškou a několik zásobníků. Poté si vzal otcovo auto a odjel. Po pár kilometrech však narazil do zdi a nakonec šel pěšky.

Mrtvoly nalezl druhý syn Yvese Bicheta Jean-Luc Bichet, který studoval v Antibes a navštěvoval rodinu jen o víkendech. Okamžitě zavolal policii. Určitou dobu byl Jean-Luc podezřelým z vražd. Jediné, co bylo zarážející, byla nepřítomnost Erica.

Druhý den[editovat | editovat zdroj]

Následujícího dne 24. září v 7:15 ráno přijel Eric k domu svého kamaráda Alana Guillemetty. Pohovořili spolu, a když byl Alan na odchodu, střelil ho Eric do zad. Poté odešel a narazil na několik lidí. Nikoho nenapadlo volat policii, tehdy byla ještě pozdní lovecká sezóna a pohled na pušku tehdy nikoho nepřekvapil.

Asi v 7:30 přišel Eric do města Cuers. Vstoupil do tamní restaurace Café du Commerce. Tam okamžitě zastřelil Ginette Vialetta a Denise Ottovou, která byla na odchodu. Poté udeřil Denisina manžela Jeana do ramena. Následovně zranil Eric postarší ženu, která vešla do restaurace. Poté postřelil Rodolpha Incorvala, který se Erica pokusil zneškodnit. Incorvalo zemřel později v nemocnici. Následovně dvěma výstřely zabil Mohammeda Maarda.

Poté Eric vyšel zpátky na ulici, kde zabil výstřely do břicha a hlavy místního prodavače novin Maria Paganiho, stejně jako Maarada. Poté se vydal k místním budovám pošty a školy, které stály naproti sobě, oddělené parkovištěm. Zde zabil Eric André Toureta a Mariuse Boudona, kteří si vybírali peníze z bankomatu, a Andrée Colettovou, která venčila svého psa. Poté zastřelil náhodného chodce Pascala Mostacchiho.

V 8:00 ráno přijela namísto policie. Eric se mezitím schoval za strom a spáchal sebevraždu střelou do hlavy.

Později zemřeli v nemocnici další dva zranění, Jeanne Laugierová a Pierre Marigliano. Eric Borel tak celkově zabil 15 lidí a 3 zranil. Toto vraždění je dosud nejhorším ve Francii od 12. července 1989, kdy Christian Dornier zabil v Luxiolu 14 lidí.

Oběti[editovat | editovat zdroj]

  • Yves Bichet, Ericův nevlastní otec
  • Marie-Jeanne Parenti, Ericova matka
  • Jean-Yves Bichet, 11, Ericův nevlastní bratr
  • Alan Guillemette, 17, Ericův kamarád
  • Marius Boudon, 59
  • Andrée Coletta, 65
  • Rodolphe Incorvala, 59
  • Jeanne Laugiero, 68
  • Mohammed Maarad, 41
  • Pierre Marigliano, 68
  • Pascal Mostacchi, 15
  • Denise Otto, 77
  • Mario Pagani, 81
  • André Touret, 62
  • Ginette Vialette, 48

Mezi zraněnými byli i Jean Otto a Jean Boursereau.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eric Borel na anglické Wikipedii.