Engilšalk II. Hornopanonský
| Engilšalk II. | |
|---|---|
| Doba vlády | 882 |
| Narození | 9. století |
| Předchůdce | Aribo Rakouský |
| Nástupce | Aribo Rakouský |
| Dynastie | Vilémovci |
| Otec | Engilšalk I. Hornopanonský |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Engilšalk II.[1] dle jiných zdrojů také Engelšalk II.[2] (860? - 893?)[3] byl panonský markrabě v roce 882, který vládl v opozici proti Aribovi.
Život
[editovat | editovat zdroj]Engilšalk II. byl synem Engilšalka I. a synovcem Viléma, kteří bojovali o velkomoravský stolec proti Svatoplukovi a během bojů přišli o život. Po jejich smrti si Vilémovci v čele s Engilšalkem II. a jeho bratry nárokovali dědictví svých otců, ale moc v Panonské marce získal Aribo Rakouský, proto v roce 882 proti němu Engilšalk spolu s bratry vedl povstání. Toto povstání v letech 882-884 přerostlo do tkz. války Vilémovců v němž se Aribo spojil s moravským knížetem Svatoplukem a císařem Karlem III. a Engilšalka s jeho spojenci porazil. Engilšalk následně uprchl k Arnulfovi. Krátce nato byla rozpoutána válka mezi Arnulfem a Svatoplukem do niž Engilšalk nezasahoval. Když se v roce 887 Arnulf stal bavorským vévodou, Engilšalk pravděpodobně očekával, že získá jeho podporu, ale Aribo v té době měl v Panonii již velkou moc, že se Arnulf již neodvážil narušovat rovnováhu v Panonské marce a Engilšalka nepodpořil.[4] Engilšalk si chtěl podporu vynutit a tak někdy před rokem 893 zajal Arnulfovu nelegitimní dceru Ellinrat a pravděpodobně si ji vzal za ženu.[5] Jeho plán však selhal a musel prchnout na Moravu. V Regensburgu se v roce 893 sešla aristokracie Bavorského vévodství, aby jednala s Engilšalkem a zabránila mu v pomoci Moravanům, proti nimž Arnulf v tomto roce plánoval válečnou výpravu.[6] Engilšalk nechtěl ustoupit a aristokracii urazil, ta se proti němu spikla a dala ho zatknout a oslepit bez Arnulfova vědomí. Jeho bratr Vilém II. Hornopanonský se po této události spojil se Svatoplukem. O dalším osudu Engilšalka se nedochovaly žádné informace.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. Praha: Libri, 2006. 967 s. ISBN 80-7277-105-1.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Engelschalk II na anglické Wikipedii.
- ↑ LANDESMUSEUM, Oberösterreichisches. Urkundenbuch Des Landes Ob Der Enns [online]. Cornellova univerzita: Obberosterreichishces Landesmuseum, 1856, rev. 2013-04-18 [cit. 2019-12-07]. Dostupné online. (latinsky)
- ↑ Archiv für Österreichische Geschichte [online]. Harvardova univerzita: Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 1858, rev. 2007-12-11 [cit. 2019-12-07]. Dostupné online. (latinsky)
- ↑ JANSEN, Bernd Josef. Engelschalk II. von der Ostmark (860-893) » Stamboom Jansen » Généalogie Online. Généalogie Online [online]. [cit. 2019-12-30]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu. Praha: Libri, 2006. 967 s. ISBN 80-7277-105-1. S. 728.
- ↑ MACHACEK, Jiri; WIHODA, Martin. The fall of Great Moravia : who was buried in grave H153 at Pohansko near Breclav? - East Central and Eastern Europe in the Middle Ages, 450-1450. [s.l.]: BRILL, 2019. 272 s. Dostupné online. ISBN 9789004392878. S. 103. (anglicky)
- ↑ BOWLUS, Charles R. Franks, Moravians, and Magyars : the struggle for the Middle Danube, 788-907. [s.l.]: University of Pennsylvania Press, 1995. 420 s. Dostupné online. ISBN 9780812232769. Kapitola 10, s. 274. (anglicky)
