Emil Wiechert

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Emil Wiechert
Emil Wiechert.jpg
Rodné jméno Emil Johann Wiechert
Narození 26. prosince 1861
Sovětsk
Úmrtí 19. března 1928 (ve věku 66 let)
Göttingen
Alma mater Königsbergská univerzita
Univerzita v Göttingenu
Zaměstnavatel Univerzita v Göttingenu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil Wiechert nebo Johann Emil Wiechert (26. prosince 1861 Tilsit, Ruské impérium19. března 1928 Göttingen, Výmarská republika) byl německý fyzik a seismolog, vynálezce seismografu.

Wiechertův seismograf

Studoval v Kaliningradu, kde v roce 1898 promoval a o rok později získal habilitaci. Tehdy se zabýval stavbou hmoty, experimenty s katodovými proudy a elektřinou. V roce 1891 Wiechert odešel do Göttingenu a v roce 1898 se stal profesorem geofyziky. V roce 1902 zhotovil nejstarší seismograf na světě, který je dodnes v provozu.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1903 byl Emil Wiechert jedním ze zakládajících členů Association Internationale de Séismologie, předchůdce dnešní Mezinárodní asociace seismologie a fyziky zemského nitra (IASPEI), člena Mezinárodní unie pro geodézii a geofyziku. Ve stejném roce se stal řádným členem göttingenské akademie věd.[1] V roce 1911 se stal členem-korespondentem Bavorské a v roce 1912 Ruské akademie věd v Sankt Petěrburgu.[2]

Jméno Emila Wiecherta nese kráter o průměru 41 kilometrů na odvrácené straně Měsíce (84° 30′ 0″ S, 165° 0′ 0″ E).

Německá geofyzikální společnost uděluje od roku 1955 medaili nesoucí jeho jméno. Deutsche Post vydala 10. listopadu 2011 zvláštní poštovní známku v hodnotě 90 centů ke 150. výročí jeho narození.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emil Wiechert na slovenské Wikipedii.

  1. Holger Krahnke: Die Mitglieder der Akademie der Wissenschaften zu Göttingen 1751–2001 (Abhandlungen der Akademie der Wissenschaften zu Göttingen, Philologisch-Historische Klasse. Folge 3, Bd. 246 = Abhandlungen der Akademie der Wissenschaften in Göttingen, Mathematisch-Physikalische Klasse. Folge 3, Bd. 50). Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 2001, ISBN 3-525-82516-1, S. 258.
  2. Вихерт Иоганн Эмиль [online]. Ruská akademie věd [cit. 2015-08-12]. Dostupné online. (rusky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Wilfried Schröder: Emil Wiechert: Physiker - Geophysiker - Wissenschaftsorganisator. History Commission of the German Geophysical Society, Bremen-Roennebeck 2000 (Mitteilungen des Arbeitskreises Geschichte der Geophysik; Jg. 19, H. 1/2).
  • Wilfried Schroeder: Der Atheras in der Physik bei Albert Einstein, Gustav Mie und Emil Wiechert. Science Edition, Bremen 2006.
  • Wilfried Schroeder Hendrik Antoon Lorentz und Emil Wiechert (Briefwechsel und Verhältnis der beiden Physiker), Archive for History Exact Sciences, Band 30, 1984, S. 167-187.
  • Wilfried Schroeder: Emil Wiechert und seine Bedeutung für die Entwicklung der Geophysik zur exakten Wissenschaft, Archive for History of Exact Sciences, Band 27, No. 4 (1982), pp. 369-389.
  • Zum Gedenken Emil Wiecherts anlässlich der 100 Wiederkehr seines Geburtstages. Akademie-Verlag, Berlin 1962 (Veröffentlichungen des Institutes für Bodendynamik und Erdbebenforschung in Jena; H. 72).
  • Joseph F. Mulligan: Emil Wiechert (1861-1928): Esteemed seismologist, forgotten physicist. American Journal of Physics, Band 69, 2001, S. 277-287.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]