Emil Erlenmeyer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Emil Erlenmeyer
Richard August Carl Emil Erlenmeyer-1.jpeg
Narození 28. června 1825
Wehen
Úmrtí 22. ledna 1909 (ve věku 83 let)
Aschaffenburg
Národnost Němci
Alma mater Univerzita Giessen
Univerzita Heidelberg
Technická univerzita Mnichov
Povolání chemik, vysokoškolský učitel a farmaceut
Zaměstnavatelé Technická univerzita Mnichov
Univerzita Heidelberg
Děti Friedrich Gustav Carl Emil Erlenmeyer
Příbuzní Hans Erlenmeyer (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard August Carl Emil Erlenmeyer (28. června 1825, Wiesbaden22. ledna 1909, Aschaffenburg) byl německý chemik. Chemii vystudoval na univerzitách v Giessenu a v Heidelbergu. Byl žákem Justuse von Liebiga a Augusta Kekulého. V letech 1868-1883 byl profesorem chemie na Technické univerzitě Mnichově. Společně s Robertem Bunsenem napsal vlivnou studii o hnojivech. V roce 1865 objevil kyselinu isomáselnou. Roku 1860 vynalezl kónickou baňku se zúženým hrdlem (tzv. Erlenmeyerova baňka neboli „erlenka“).[1] Patřil k prvním chemikům, kteří přijali strukturní vzorce založené na valencích. Navrhl strukturu dvou spojených benzenových jader naftalenu. Roku 1880 definoval tzv. Erlenmeyerovo pravidlo.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]