Emerich z Leisingenu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Středověké vyobrazení pogromu na Židy během první křížové výpravy

Emerich z Leisingenu, či též Emerich z Flonheimu byl nižším hrabětem z Porýní a jednou z hlavních osobností německé lidové křížové výpravy roku 1096.

Emerich pocházel z franckého šlechtického rodu Emerichovců, známého již od 9. století. Příslušníci rodu byli vazaly Sálské dynastie a později dědičná hrabata z Nahegau.

Myšlenka křížové výpravy se zrodila roku 1095 na koncilu v Clermontu, kde ji vyhlásil papež Urban II. Papežská výzva tlumočená různými lidovými kazateli mezi prostými lidmi přerostla v masové lidové hnutí, které se zcela spontánně vydalo na křížovou výpravu do Svaté země. Největší skupinu lidových křižáků-poutníků vedl Petr Poustevník. Jeho kázání o druhém příchodu Krista na zemi zřejmě ovlivnilo Emerichovo vlastní kázání o tom, jak se mu Kristus zjevil a slíbil mu, že pokud pro křesťanství získá evropské Židy, Kristus Emerichovi dá císařskou korunu.

Během počátku roku 1096 Emerich shromáždil armádu neozbrojených poutníků a několika rytířů, která v květnu 1096 vytáhla směrem k městu Špýr. Emerich a jeho přívrženci v několika oddělených skupinách také dorazili do Wormsu, Mohuče, Cologne, Trieru a Metzu, kde násilím donutili některé místní Židy konvertovat ke křesťanství a zabili ty, kteří odmítli.

Emerichovy pogromy byly motivovány finančně - potřeboval spoustu peněz k zajištění své výpravy. Židé byli bohatou komunitou obchodníků, křesťanskými obyvateli neoblíbeni jako „národ, který ukřižoval Krista“,[1] navíc se o Židech všeobecně vědělo, že ve válce křesťanů s muslimy fandí muslimům.[2] Židé v porýnských městech se snažili vykoupit si zlatem své životy. Emerich zlato vždy přijal, ale poté vždy nechal Židy povraždit, navzdory snaze místních církevních hodnostářů Židy ochránit.[3] Židé často v hrůze před Emerichovými křižáky páchali sebevraždy, než by se nechali pokřtít nebo brutálně zabít.

Emerichova skupina táhla Německem až k Dunaji, až dorazila na uherské hranice. Uherský král Koloman, který se obával drancování a pogromů na svém území se rozhodl zakázat Němcům vstup do Uherska. Emerich se proto pokusil cestu si vynutit násilím a zaútočil na uherskou pohraniční posádku bránící most přes Dunaj. Maďaři je odrazili, tak po šesti týdnech křižáci postavili vlastní most a dostali se na uherskou stranu. Zde Maďary zahnali do města Wiesselburg, které křižáci následně oblehli. Poté se ale mezi Němci rozšířila jakási neznámá zvěst, která vyvolala paniku.[4] Maďaři pak podnikli výpad a většinu Němců pozabíjeli a nějaké zajali. Do bezpečí se podařilo dostat jen zlomku z celé výpravy, Emerich byl mezi nimi.

Emerich se poté vrátil domů ke své rodině.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ingo Toussaint: Die Grafen von Leiningen. Jan Thorbecke Verlag, Sigmaringen 1982. ISBN 3-7995-7017-9

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha : Academia, 1995. ISBN 80-200-0512-9. S. 35.  
  2. DUGGAN, Alfred. Křižácké výpravy. Praha : Orbis, 1973. S. 27.  
  3. BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha : Academia, 1995. ISBN 80-200-0512-9. S. 36.  
  4. BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha : Academia, 1995. ISBN 80-200-0512-9. S. 37.  

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Emicho na anglické Wikipedii a Emicho (Kreuzfahrer) na německé Wikipedii.