Emanuele Lanzerotti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dr. Ing. Emanuele Lanzerotti
Emanuele Lanzerotti, foto z Wiener Bilder z r. 1907
Emanuele Lanzerotti, foto z Wiener Bilder z r. 1907

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1907 – 1911
Stranická příslušnost
Členství Italská lidová strana

Narození 10. dubna 1872
Romeno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 3. září 1955 (ve věku 83 let)
Masnago
ItálieItálie Itálie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuele Lanzerotti (10. dubna 1872 Romeno[1][2]3. září 1955 Masnago[2]) byl rakouský organizátor družstevnictví a politik italské národnosti z Tyrolska (respektive z Jižního Tyrolska), na počátku 20. století poslanec Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z bohaté rodiny. Byl doktorem filozofie a inženýrem. Působil jako elektrotechnik v Trentu. Navštěvoval národní školu, vyšší gymnázium a studoval vysokou školu technickou a univerzitu ve Štýrském Hradci a Vídni. Pracoval u drah a na telegrafním úřadu. V roce 1899 získal titul z fyziky. Během studií ho ovlivnily myšlenky liberalismu a socialismu. V roce 1894 ho kněz Francesco Giuliani pozval, aby se vrátil ze Štýrského Hradce a ujal se správy družstva v rodném Romenu. Tehdy se obrátil ke katolickému světonázoru, ovlivněnému encyklikou Rerum novarum. Podílel se na zakládání dalších katolických spolků. Byl prezidetem průmyslového a zemědělského svazu v Trentu a prezidentem Úřadu pro elektrifikaci. V roce 1902 byl členem přípravného výboru pro založení křesťansko sociální strany v jižním Tyrolsku a v roce 1904 jedním z autorů programu Italské lidové strany.[1][2]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Tyrolsko 19.[3] Po volbách roku 1907 byl uváděn coby člen poslaneckého klubu Italské lidové strany.[3]

Po uplynutí poslaneckého mandátu se kvůli názorovým rozporům rozešel s jihotyrolským prostředím a přestěhoval se do Milána. Nadále se angažoval v družstevnictví. Po válce vyvíjel aktivity i v rodném jižním Tyrolsku. Roku 1933 se stáhl z veřejného života. Bydlel v Miláně a působil jako inženýr v oboru elektrotechniky a železniční dopravy. V roce 1936 se odstěhoval do Masnaga, kde zemřel v roce 1955.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Die österreichische Abgeordnetenhaus: ein biographisch-statistisches Handbuch, 1907-1913, XI. Legislaturperiode (XVIII. session). [s.l.]: R. Wiener, 1907. 638 s. Dostupné online. S. 272. (německy) 
  2. a b c d Emanuele Lanzerotti [online]. cooperazione.net [cit. 2016-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. (italsky) 
  3. a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.