Eleonora Akvitánská

Eleanora (Aliénor) Akvitánská (kolem 1122, Bordeaux, Francie – 31. března 1204, Fontevrault, Anjou), jediná dědička akvitánského vévody Viléma X., byla akvitánskou vévodkyní, hraběnkou z Poitou. Svými sňatky se stala nejprve francouzskou (1137-1152) a později anglickou královnou (od 1154).

Eleanora a Ludvík VII.

Soubor:Eleonoraquitania.gif

Manželský pár Eleanora a Ludvík VII. na dobové miniatuře

Roku 1137 byla Eleanora provdána za sedmnáctiletého francouzského krále Ludvíka VII., jemuž porodila dvě dcery. Manželství nebylo právě šťastné, král sice byl do Eleonory zamilován, ale byl "spíš mnich než král", jak říkala sama královna.^[1]

V letech 1147-1149 se s ním zúčastnila druhé křížové výpravy, na níž se zřetelně projevily rozpory mezi manželi. Eleonora během ní prožila skandální milostný románek se svým strýcem, antiochejským knížetem Raimundem z Poitiers a odmítala se vrátit do Francie, takže ji král musel nechat odvést z Antiochie násilím (každý plul na samostatné lodi). Na této výpravě prý mezi nimi došlo k dohodě, že pokud mu Eleonora neporodí v brzké době mužského dědice, dojde k rozvodu.

Eleanora a Anglie

Rozluka manželství se uskutečnila v roce 1152 a Eleonora se dva měsíce poté provdala za devatenáctiletého Jindřicha Plantageneta, který se o dvě léta později stal anglickým králem. V tomto manželství se narodilo osm dětí, z toho pět synů, mimo jiné Richard Lví srdce a Jan Bezzemek.

Jindřich byl také proslulý svými milostnými dobrodružstvími. Jeho nejznámější milenkou byla, asi od roku 1166, „krásná Rosamunda“ (Fair Rosamund), dcera normanského rytíře Waltera z Cliffordu. Protože Eleonora později podněcovala vzpouru svých dospělých synů proti otci, nechal ji Jindřich II. uvěznit a v zajetí byla držena dalších patnáct let až do jeho smrti v roce 1189, kdy na trůn nastoupil její milovaný syn Richard.

Po propuštění se k Eleonoře zase naklonilo štěstí. V letech 1190-1194 vládla v Anglii za Richarda, který se zrovna účastnil křížové výpravy a poté byl v zajetí. Dojednala pro Richarda sňatek s princeznou Berengarií Navarrskou, dožila se Richardovy smrti roku 1199 a sama zemřela až o pět let později, ve fontevraultském opatství, kde byla také pohřbena.

Eleanora byla jedna z nejpozoruhodnějších žen středověku, dvůr v Poitiers byl střediskem rozvoje jihofrancouzské kultury, především trubadourské poezie.

Potomci

I. Dne 22. července 1137 se v Bordeaux provdala za francouzského krále Ludvíka VII. (1120 - 1180), s nímž měla dvě dcery. Manželství bylo rozvedeno 21. března 1152.