El'ad Peled

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
El'ad Peled
El'ad Peled (listopad 1965)
El'ad Peled (listopad 1965)
6. generální ředitel ministerstva školství a kultury
Ve funkci:
1970 – 1976
PředchůdceJa'akov Sarid
NástupceEli'ezer Šmu'eli
Vojenská služba
SložkaHagana
Palmach
Izraelské obranné síly
Doba služby1944–1968
Hodnostgenerálmajor (aluf)
Bitvy/válkyprvní arabsko-izraelská válka (1947–1949)
operace Kadeš (1956)
šestidenní válka (1967)

Narození11. listopadu 1927
Jeruzalém, Britský mandát Palestina
Úmrtí26. července 2021 (ve věku 93 let)
Izrael
Národnostizraelská
DětiYuval Peled
Alma materHebrejská univerzita v Jeruzalémě
Profesevychovatel a důstojník
CommonsElad Peled
Některá data mohou pocházet z datové položky.

El'ad Peled (hebrejsky אלעד פלד‎, rodným jménem El'ad Reisfeld; * 11. listopadu 1927 Jeruzalém, Britský mandát Palestina – † 26. července 2021) byl izraelský pedagog, generálmajor (aluf) Izraelských obranných sil a v letech 1970–1976 generální ředitel ministerstva školství a kultury.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Peled se narodil jako El'ad Reisfeld v Jeruzalémě v roce 1927 a v útlém věku se s rodinou přestěhoval do Tel Avivu, kde navštěvoval školu pro děti dělníků. V deseti letech se připojil k hnutí ha-Machanot ha-olim, a když dosáhl středoškolského vzdělání, vstoupil do organizace Hagana, v rámci které odešel v roce 1944 na výcvik. Přihlásil se také k výcviku organizace Palmach.

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Velitelé brigády Jiftach v Safedu, 1948. Peled s brýlemi, po jeho levici Moše Kalman.

V rámci Palmachu byl členem roty Ch a v roce 1945, po rozkolu v emigrantském táborovém hnutí, se zapojil do výcviku hebrejských skautů. O rok později absolvoval kurz velitelů družstev a o další rok později kurz velitelů čet. Na konci kurzu, v roce 1947, byl vyslán jako velitel čety Ašdot Ja'akov a později velel nové četě, kterou založil v Misgav Am a Ramot Naftali. S vypuknutím války za nezávislost byl jmenován velitelem čety třetího praporu – galilejského praporu brigády Jiftach,[1] byl pověřen velením města Safed a podílel se na dobytí města Tiberias. Později bojoval v operaci Jo'av a byl jmenován zástupcem velitele praporu.[2]

Po skončení války pokračoval ve službě v Izraelských obranných silách, nejprve jako velitel velitelského kurzu a poté jako zástupce velitele brigády Oded. Poté zastával funkci operačního důstojníka brigády Jerušalajim a velitel 910. praporu brigády Nachal. Současně byl také jedním ze zakladatelů Velitelské a štábní školy Izraelských obranných sil (POAM).

Společná fotografie s prezidentem Zalmanem Šazarem v prezidentské rezidenci s generálním štábem IOS, červen 1967. Peled třetí zleva v horní řadě.

Od roku 1956, po návratu z vojenských studií v Paříži, zastával řadu funkcí, včetně velícího důstojníka na jižním velitelství během sinajské války a hlavního instruktora na POAM.

V roce 1958 byl jmenován velitelem brigády Golani. Velel jednotkám brigády při operaci Chargul, nájezdu na syrskou vesnici Túfík.[3]

Poté působil jako vedoucí operačního ředitelství a asistent náčelníka Generálního štábu, velitel Vysoké školy národní bezpečnosti[4] a velitel 36. brigády během šestidenní války. Během války byla divize pod velením severního velitelství, obsadila severní Samařsko včetně měst Náblus a Dženín a její jednotky se zapojily do bitvy, která se odehrála v údolí Dotan. V poslední den války velel dobývání jihu Golanských výšin.

V roce 1968 ukončil službu v hodnosti generálmajora (aluf). Během vojenské služby vystudoval ekonomii a filozofii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.

Později se také zapojil do jomkipurské války.[5]

Civilní kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1968, na konci své vojenské služby, byl Peled jmenován zástupcem výkonného ředitele Israel Electric Corporation s příslibem, že Ja'akov Chuši brzy odejde do důchodu a Peled se stane jeho nástupcem. Avšak po dvou letech, kdy Chuši do důchodu neodešel, Peled z Israel Electric Corporation odešel a přijal nabídku stát se generálním ředitelem ministerstva školství a kultury.[6]

V roce 1970 byl jmenován generálním ředitelem ministerstva školství a kultury.[7] Jako generální ředitel ministerstva školství navrhl reformu, podle níž by učitelé pracovali pouze pět dní v týdnu, ale zůstávali by ve škole po celý školní den.[8] Program Ofek chadaš (doslova Nový horizont), přijatý o více než 30 let později, se tomuto plánu do jisté míry podobá.

V roce 1976 získal doktorát z pedagogiky na Kolumbijské univerzitě ve Spojených státech, který byl financován stipendiem Van Leerovy nadace.[9] Za tímto účelem si vzal roční dovolenou na ministerstvu školství,[10] po níž bylo předem dohodnuto, že se na své místo nevrátí.[11]

Po návratu do Izraele se umístil na horních pozicích na jedné z jeruzalémských kandidátních listin a po volbách byl jmenován místostarostou Jeruzaléma zodpovědným za rehabilitaci, zvelebení města a hygienu.[12] V srpnu 1981 oznámil rezignaci na funkci místostarosty, aby se mohl soustředit na svou práci lektora v oblasti vzdělávání na Ben Gurionově univerzitě v Negevu.

Pracoval také jako poradce v oblasti vzdělávání pro instituce v Izraeli i v zahraničí, včetně Světové banky.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Peled se oženil se Cimrou, se kterou měl dvě děti, umělce Juvala Peleda a bioložku Ja'el Gabrieliovou.

Peled zemřel 26. července 2021 ve věku 93 let.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku אלעד פלד na hebrejské Wikipedii.

  1. HERZOG, Chaim; GAZIT, Šlomo. The Arab-Israeli wars: war and peace in the Middle East from the 1948 War of Independence to the present. [s.l.]: Random House, Inc. Dostupné online. ISBN 9781400079636. S. 177. 
  2. KIMON, Eliša Ben. פרידה ממפקד: האלוף אלעד פלד הלך לעולמו. Jedi'ot achronot. S. 17. 
  3. מבצע "חרגול" [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné v archivu. (hebrejsky) 
  4. מ"המכללה הפרטית" למכללה הלאומית: אל"מ אלעד פלד נתמנה למפקד המכללה לבטחון לאומי.. Ma'ariv [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  5. S. LIEBEMAN, Charles; Eliʻezer Don-Yiḥya. Civil religion in Israel: traditional Judaism and political culture in the Jewish state. [s.l.]: University of California Press, 1983. Dostupné online. ISBN 9780520048171. 
  6. ⁨⁨מעריב⁩, 13 אוגוסט 1970⁩ — כשמשתבש ח י ל ו ף י הח ו מר י ם [⁨כתבה⁩]. Ma'ariv [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  7. ⁨⁨מעריב⁩, 10 אוגוסט 1970⁩ — אלעד פלד אושר מנכ"ל משרד החינוך [⁨כתבה⁩]. Ma'ariv [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  8. ⁨⁨מעריב⁩, 3 דצמבר 1974⁩ — ;אלעד פלד מציע : לארגן מחדש עבודת המודים [⁨כתבה⁩]. Ma'ariv [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  9. ⁨⁨מעריב⁩, 12 אוגוסט 1976⁩ — מנכ"ל מש' _תתוד»עא למשתלם באדוז"ב - במ"לוגה מ"ואן ליד" [⁨כתבה⁩]. Ma'ariv [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  10. ⁨⁨דבר⁩, 4 יולי 1977⁩ — UNKNOWN [⁨כתבה⁩]. Davar [online]. [cit. 2021-07-21]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  11. BLOCH, Danijel Atar. ⁨⁨דבר⁩, 19 נובמבר 1975⁩ — אלעד פלד - יפרוש מתפקיד מנכ"ל החיבור ־ [⁨כתבה⁩]. Davar [online]. [cit. 2021-07-21]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  12. ⁨⁨דבר⁩, 26 אוגוסט 1981⁩ — אלעד פלד פורש מעיריית ירושלים [⁨כתבה⁩]. Davar [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  13. PINKLER, Kobi. האלוף במיל' אלעד פלד הלך לעולמו. Aruc ševa [online]. 2021-07-26 [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]