Přeskočit na obsah

Ekoton

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Postupný přechod mezi společenstvy louky a lesa
Dobře patrný ekoton mezi lučními a vodními společenstvy na břehu potoka

Ekoton je přechodná zóna, která se nachází v hraničním pásmu mezi dvěma či více sousedními ekosystémy nebo biotopy (resp. jejich biocenózami) a ve které dochází k více či méně plynulé přeměně jedné biocenózy v druhou, přičemž zde dochází k jejich aktivní interakci a jsou zde přítomny osobité vlivy a mechanismy, které se nevyskytují v sousedících biocenózách. Hranice mezi společenstvy může být ostrá, daná například změnou obhospodařování pozemku, nebo naopak pozvolná, mozaikovitá či difúzní. V místech přechodu může docházet k ekotonálnímu (okrajovému) efektu, kdy v ekotonu je vyšší počet druhů než v kterékoli z obou sousedních biocenóz, neboť krom druhů obou z nich se zde navíc mohou vyskytovat druhy specifické pouze pro tuto přechodovou zónu. Tento jev však není univerzální a závisí na prostorovém měřítku, šířce ekotonu a intenzitě narušení prostředí.[1]

Ekoton je často spojován s tzv. okrajovým efektem (edge effect), kdy může docházet ke zvýšení druhové diverzity v důsledku překrývání ekologických nároků druhů sousedních společenstev.[2] Tento jev však není univerzální a závisí na šířce ekotonu, charakteru okolního prostředí a míře narušení krajiny.[3]

V současné krajině vzniká mnoho sekundárních ekotonů v důsledku fragmentace přirozených stanovišť (například zemědělskou činností, výstavbou komunikací nebo urbanizací). Tyto nově vzniklé hranice mohou ovlivňovat mikroklimatické podmínky, migrační trasy organismů i druhové složení společenstev.[4]

Ekotony lze chápat v různých měřítkách krajinného systému – od celé biosféry až po jednotlivé populace. Ekotonální zóna může být vyvinuta např. mezi dvěma sousedícími biomy – tak lesostep je plošně rozsáhlým ekotonem mezi biomy stepi a temperátního listnatého lesa, lesotundra mezi biomy tundry a tajgy a podobně. Na nižších úrovních lze sledovat ekoton mezi vegetačními zónami (např. parková hranice lesa přecházejícího s rostoucí nadmořskou výškou v horské louky) nebo jednotlivými společenstvy (např. lesem, lesním lemem a loukou, polní kulturou a travatým remízem, v břehových porostech apod.). Ekotony se vyskytují též na gradientu ekologických podmínek (světlo–stín, pH půdy, vlhkost…). K typickým ekotonálním společenstvům v krajině patří lesní lemy, lesní plášť, porosty křovin na lesních okrajích apod. Mohou nabývat různých tvarů, co se týče patrovitosti společenstva, ostrosti hranice, šíře ekotonu a jeho prostupnosti z jedné či druhé strany.

Ekotonální společenstva mají v krajině významnou úlohu. Z ekologického hlediska plní v kulturní krajině často úlohu stabilizačních prvků a refugií pro množství druhů, vyznačují se vysokou biodiverzitou, slouží i jako biokoridory pro migraci. Důležitá je též jejich funkce krajinotvorná, estetická (kvetoucí křoviny a světlomilné ovocné dřeviny v lesním plášti na jaře) i produkční. Slouží též jako nárazník a filtr pro zachycení a odstínění škodlivých vlivů jednoho společenstva vůči druhému (vliv větru, hnojiv, pesticidů, typických škůdců atp.). Stabilita ekotonů závisí na charakteru okolní krajiny; některé mohou být dlouhodobě stabilní, jiné podléhají rychlým změnám v důsledku sukcesních procesů nebo antropogenního tlaku.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Kilianová, Helena: Ekotony v současné krajině: analýza a modelování ekotonů v povodí Trkmanky. Univerzita Palackého, Olomouc 2009
  • Kolbek J., Valachovič M. (eds.): Vegetační výzkum a mapování regionů. Hranice v geobotanice (referáty z 1. a 2. česko-slovenského geobotanického seminára, Křivoklát – jún 2000, Malá Fatra – jún 2002). Bulletin Slovenskej botanickej spoločnosti, Supplement 11, 2004
  1. Murcia, C. (1995)...
  2. Murcia, C. (1995). Edge effects in fragmented forests: implications for conservation. Conservation Biology, 9(3), 617–626.
  3. Ries, L.; Fletcher, R. J.; Battin, J.; Sisk, T. D. (2004). Ecological responses to habitat edges: mechanisms, models, and variability explained. Annual Review of Ecology, Evolution, and Systematics, 35, 491–522.
  4. Fahrig, L. (2003). Effects of habitat fragmentation on biodiversity. Annual Review of Ecology, Evolution, and Systematics, 34, 487–515.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu ekoton na Wikimedia Commons