Ejálet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Ejálet (osmanskou turečtinou: ایالت, výslovnost: [ejaːˈlet]) byla nejvyšší územně správní jednotka Osmanské říše od poloviny patnáctého století do 60. let století devatenáctého. V jejím čele stál válí (turecky wálí z arabského walí).

Poté, co sultán Mehmed II. v roce 1453 dobyl Konstantinopol a ta se pod jménem Kostantíníje stala novým hlavním městem, byla Osmanské říše nejdříve rozdělena na rozlehlé provincie, tzv. ejálety.[1] Ty byly řízeny pašou se třemi ohony[pozn. 1], jehož do úřadu (stejně jako všechny vysoké úředníky říše) jmenoval velký vezír.[1] Eyalety byly dále rozděleny do okresů zvaných sandžaky nebo livá, kde vládl tzv. paša jednoho ohonu s titulem Mira-lira nebo Sandžak-bey. Tyto provincie Evropané obvykle nazývali pašaliky. Pašové měli v těchto provinciích absolutní vládu, dozírali na vojska, finance, polici a soudnictví.

V maďarských dějinách je nejvíce zmiňován Budínský ejálet, neboť se nacházel v centru dnešního Maďarska okolo řeky Dunaje po dobu více než 150 let od bitvy u Moháče v roce 1526.

Mezi lety 1861 a 1866 byl systém ejáletů opuštěn a nahrazeny vilájety.[1]

Název[editovat | editovat zdroj]

Na Balkáně se ejálety synonymně nazývaly pašalíky či beglebegluky.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámka[editovat | editovat zdroj]

  1. Pašové se třemi ohony byli pašové nejvyšší úrovně. Jako odznak svého úřadu měli tři koňské ohony, odtud jejich pojmenování.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eyalet na anglické Wikipedii.

  1. a b c Naval Staff. Intelligence Department. A handbook of Asia Minor. [s.l.]: Internet Archive, 1919. 364 s. Dostupné online. Kapitola Government and Administration, s. 203. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]