Přeskočit na obsah

Eisendorfská Huť

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eisendorfská Huť
Bývalé rekreační zařízení ministerstva vnitra
Bývalé rekreační zařízení ministerstva vnitra
Lokalita
Charakterzaniklá vesnice
ObecBělá nad Radbuzou
OkresDomažlice
KrajPlzeňský kraj
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Katastrální územíŽelezná u Smolova
Nadmořská výška550 m n. m.
Eisendorfská Huť
Eisendorfská Huť
Další údaje
Zaniklé obce.cz4731
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Osada Eisendorfská Huť (německy Eisendorfhütte, v mapách také jako Železná Huť) stála na česko-bavorském pomezí, asi tři kilometry na jih od Železnéokrese Domažlice, pod kterou administrativně spadala. Územím zaniklé osady protéká Železný potok. Název Železná Huť nese opuštěný rekreační areál ministerstva vnitra.[1]

Zdejší sklárna, která osadě předcházela, je poprvé zmiňována roku 1591 a jednalo se o nejstarší huť na území panství Újezd Svatého Kříže. Postupně okolo sklárny vyrostla osada, ve které žili především zaměstnanci sklárny. Osudy sklářské huti souvisí s historií Frančinou Hutí. Roku 1743 místní sklárnu získává do nájmu Eliáš Zahn, jež měl ji v nájmu i sklárnu ve Frančině Huti. Proto nesla eisendorfská sklárna od šedesátých let 18. století označení Neu Zahn Hütte. Zdejší sklo se brzy stalo vyhlášené a oblíbili si ho i na zámku v Újezdu Svatého Kříže. Johann Gottfried Sommer v roce 1839 uvádí sklárnu jako opuštěnou. V roce 1871 se nový nájemce František Schrenk pokusil provoz sklárny obnovit, ale neuspěl a ta tak byla okolo roku 1900 definitivně uzavřena a to z důvodu nedostatku dřeva. Většina domů byla rozebrána a převezena do Železné a postavena v místech dnes již rovněž neexistující ulice Schneiderlgasse. V osadě následně stály stáje pro dobytek. Vesnici postihl odsun německého obyvatelstva a následně v padesátých letech dvacátého století při vytvoření hraničního pásma byla zcela srovnána se zemí.[2] Od roku 1951 zde byla dislokovaná 3. rota Eisendorfská Huť, praporu Bělá nad Radbuzou, brigády Poběžovice. V rámci reorganizace byla zrušena v 60. letech 20. století.[3] Na jejím místě vyrostlo rekreační zařízení ministerstva vnitra, později nevyužívané a chátrající.[1] Po roce 2010 získalo středisko nového majitele, který toto místo využívá jako rekreační zařízení.[4] Ve vesnici stávala kaplička, jejíž místo se však terénním průzkumem nepodařilo najít. V rámci obnovy kapliček na pozemcích lesních správ měla být rekonstruovaná ruina tzv. Lesní kaple při silnici z Železné do Bělé nad Radbuzou. Dopravní inspektorát však rekonstrukci zamítl, neboť obnovená kaple by rozptylovala řidiče na nepřehledném úseku silnice. Proto byla obnovená nová kaple, postavená v roce 2018, umístěna do Eisendorfské Huti.[5]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Sommerova topografie z roku 1839 popisuje ve vsi 14 domů a 69 obyvatel.[2] Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 59 obyvatel, až na jednoho obyvatele jiné národnosti všichni německé národnosti. K římskokatolické církvi se hlásilo všech 59 obyvatel.[6] K roku 1930 je zde uváděno šest domů, ve kterých žilo 42 německých obyvatel.[7]

Vývoj počtu obyvatel a domů[8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 66 150 138 46 37 59 42 7
Počet domů 5 10 10 10 5 5 6 5
  1. a b Eisendorfská Huť [online]. Chodsko.net [cit. 2023-12-01]. Dostupné online. 
  2. a b PROCHÁZKA, Zdeněk. Putování po zaniklých místech Českého lesa I. Domažlicko. 3 upravené. vyd. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2021. 380 s. ISBN 978-80-7660-011-9. S. 83–89, 298. Dále jen Procházka. 
  3. ŠMÍDA, Zdeněk et al. Tajemství západní hranice. 1. vyd. Plzeň: Starý most s.r.o., 2021. 235 s. ISBN 978-80-7640-021-4. S. 293. 
  4. Železná – Eisendorfská Huť [online]. [cit. 2024-12-07]. Dostupné online. 
  5. Procházka, s. 362.
  6. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 276. 
  7. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 618 s. Dostupné online. S. 379. 
  8. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Domažlice. Praha: Český statistický úřad, 2015. 20 s. Dostupné online. S. 1.  Archivováno 21. 1. 2022 na Wayback Machine.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]