Edward Evan Evans-Pritchard

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Edward Evan Evans-Pritchard
Narození 21. září 1902
Sussex
Úmrtí 11. září 1973 (ve věku 70 let)
Oxford
Alma mater Exeter College
London School of Economics
Zaměstnavatel London School of Economics
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Edward Evan Evans-Pritchard (21. září 1902 Sussex11. září 1973 Oxford) byl britský sociální antropolog a religionista. Proslavil se zjeména svými výzkumy v Africe, v Súdánu a na horním toku Nilu. Mezi lety 19461970 byl profesorem sociální antropologie na Oxfordské univerzitě, roku 1971 byl povýšen do šlechtického stavu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Evans-Pritchard se narodil v rodině anglikánského faráře a v letech 1921- 1924 studoval moderní historii v Oxfordu. Antropologii studoval u C. G. Seligmana na London School of Economics (LSE), kam v té době právě přišel Bronislaw Malinowski. Společně s R. Firthem se stal jeho prvním, i když kritickým žákem. Roku 1926 byl Seligman pověřen, aby pro ministerstvo kolonií udělal výzkum v Súdánu, ale protože onemocněl, ujal se úkolu Evans-Pritchard. Výsledky prvního výzkumu mezi Azande obhájil jako disertační práci a pak se mezi ně pravidelně vracel. Roku 1930, když Britové krvavě potlačili povstání nilotských Nuerů, začal pracovat tam, ačkoli mu dlouho trvalo, než ho domorodci přestali vnímat jako nepřítele. V letech 1932–1935 byl profesorem na univerzitě v Káhiře, od roku 1935 profesorem africké sociologie v Oxfordu.

Za druhé světové války sloužil jako důstojník v Habeši, kde vedl partyzánskou válku proti Italům, dále v Súdánu, v Libyi a v Sýrii. Podle svědectví jeho kolegy, antropologa Lienhardta, „se části jeho života podobaly dobrodružnému románu“. Ke konci války, v roce 1944 konvertoval ke katolictví. Po válce přednášel rok v Cambridge a v roce 1947 nastoupil po Alfredu Radcliffe-Brownovi jako profesor antropologie v Oxfordu, kde přednášel až svého do penzionování v roce 1970. S manželkou Iomou měli pěti dětí.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Evans-Pritchard byl především neobyčejně poctivý a kritický vědec, přísný kritik všech pouze spekulativních teorií, kterých bylo i v antropologii dost. Přísně posuzoval například tehdy módní evolucionismus, jednoduchou představu lineárního vývoje společností, a to často navzdory známým skutečnostem. Se snahou o objektivní popis spojoval i úsilí o hluboké porozumění studovaným kulturám. Jeho popisy vycházejí z respektu ke studovaným „domorodcům“, u nichž samozřejmě předpokládal značnou míru racionality i dalších schopností. Jako religionista ostře kritizoval jak psychologické (Edward Burnett Tylor, James Frazer, Sigmund Freud), tak sociologické (Karl Marx, Durkheim, Malinowski) teorie o vzniku náboženství, i když právě Durkheima si nesmírně vážil.

Smysl svého antropologického bádání však neviděl jen ve shromažďování informací, protože studium „primitivních“ společností může významně prohloubit naše chápání společností moderních, složitějších a méně přehledných. Evans-Pritchard zdůrazňoval významné paralely mezi prací antropologa a historika; že jeden z nich pracuje s přímými svědectvími a druhý s archiváliemi, je podle něho jen technický rozdíl. Jako se historik snaží překlenout propast času a pochopit minulé, snaží se antropolog překlenout kulturní a jazykovou propast a ukázat „domorodce“ ne jako nepochopitelné kuriozity, ale jako nám velice podobné lidi.

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Witchcraft, Oracles and Magic Among the Azande, 1937
  • The Nuer: A Description of the Modes of Livelihood and Political Institutions of a Nilotic People, 1940
  • African Political Systems, 1940
  • The Sanusi of Cyrenaica, 1949
  • Kinship and Marriage Among the Nuer, 1951
  • Social anthropology, 1951
  • Theories of Primitive Religion, 1965
  • The Zande Trickster, 1967

Sekundární literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DOUGLAS, Mary: Edward Evans-Pritchard. New York: Viking Press, 1980.
  • PALS, Daniel L.: "Sociální 'výtvor srdce': E. E. Evans-Pritchard", in Osm teorií náboženství. Praha: ExOriente, 2015; s. 302–342. ISBN 978-80-905211-2-4

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]