Eda Kriseová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eda Kriseová
Eda Kriseová (2022)
Eda Kriseová (2022)
Narození18. července 1940 (83 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povoláníspisovatelka a novinářka
Manžel(ka)Josef Platz
DětiMagdaléna Platzová
Tereza Kosová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eda Kriseová (* 18. července 1940 Praha) je česká novinářka a spisovatelka. Je členkou PEN klubu, Obce spisovatelů, Kafkovy společnosti a správní rady Nadace Central and Eastern European Book Project v Amsterodamu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě v roce 1957 vystudovala Institut novinářství a osvěty na Univerzitě Karlově, kterou absolvovala v roce 1963. Poté se stala novinářkou v časopise Mladý svět, kde působila až do roku 1968. V roce 1969 byla reportérkou v časopise Listy. Po zákazu Listů nemohla publikovat ani pracovat v publicistice, proto se koncem roku 1969 stala asistentkou v Ústavu pro teorii a dějiny sdělovacích prostředků při UK. V letech 1974 až 1976 pracovala v univerzitním archivu, poté byla nucena také toto místo opustit a pracovala zcela mimo obor.[1]

V listopadu 1989 byla členkou Koordinačního centra Občanského fóra a mluvčí Václava Havla. Od ledna 1990 do rezignace V. Havla v červenci 1992 byla poradkyní prezidenta, od roku 1991 působila také jako ředitelka sekce Stížnosti a milosti prezidentské kanceláře. Od července 1992 se věnuje jen literární činnosti. Přednášela na George Washington University ve Washingtonu a absolvovala autorská čtení v řadě zemí.[1]

Jejím manželem byl režisér, dokumentarista a producent Josef Platz (10. listopadu 1937 Praha – 1. února 2024 Praha), s kterým má dcery Magdalénu a Terezu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Začínala jako reportérka, její reportáže byly velmi často z exotických zemí. S vlastní literární tvorbou začala až po roce 1972, kdy jí bylo znemožněno pracovat v oboru žurnalistiky.

  • Já & ponsko, cestopis, 1968, vyšlo spolu s dalšími dvěma podobně laděnými cestopisy jiných autorů roku 1969 v knize Putování bez fraku
  • Křížová cesta kočárového kočího, devět povídek z psychiatrické léčebny, samizdat 1977, zahraničí 1979, nakl. Atlantis 1990, ISBN 80-7108-001-2
  • Sluneční hodiny, povídky, zahraničí 1978, nakl. Atlantis 1992; ISBN 80-7108-054-3
  • Pompejanka, zahraničí 1980, v ČR 1990; román
  • Klíční kůstka netopýra a jiné povídky,
  • Arboretum
  • Co se stalo
  • Ryby raky, nakl. Atlantis 1991, ISBN 80-7108-005-5
  • Václav Havel: Životopis, 1991 ISBN 80-7108-024-1
  • Kočičí životy, nakl. HYNEK 1997; román
  • Misericordia, román, nakl. HYNEK 1999; ISBN 80-86202-54-2
  • Perchta z Rožmberka aneb Bílá paní, historický román, nakl. Paseka 2001, ISBN 80-7185-343-7
  • Čísi svět, nakl. Prostor 2004; literatura faktu, ISBN 80-7260-116-4
  • Jméno, Milost, Ráchel, nakl. Prostor 2007, ISBN 978-80-7260-174-5
  • Necestou slečny H. a dnešní Afrikou, nakl. Prostor 2010, ISBN 978-80-7260-238-4

Rozhlasové hry[editovat | editovat zdroj]

Pro děti[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SVADBOVÁ, Blanka; BROŽOVÁ, Věra. Eda Kriesová [online]. Slovník české literatury po roce 1945, 2009-01-07 [cit. 2020-05-31]. Dostupné online. 
  2. Eda Kriseová: Dům [online]. Český rozhlas [cit. 2020-05-31]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]