Doba nesvobody

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Doba nesvobody je v českém ústavním vývoji definována jako doba, „kdy československý lid byl zbaven své svobody.“ Časově je vymezena od 30. září 1938 do 4. května 1945, tedy od přijetí mnichovské dohody do začátku pražského povstání. Zavedena byla ústavním dekretem presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 Úř. věst. čsl., o obnovení právního pořádku, a její ukončení znamenalo nařízení vlády ze dne 27. července 1945, č. 31/1945 Sb., jímž se stanoví konec doby nesvobody pro obor předpisů o obnovení právního pořádku.

Zmíněným dekretem bylo stanoveno, že právní předpisy, které byly v době nesvobody vydány, nejsou součástí československého právního řádu, bylo je však možné přechodně používat, pokud se svým obsahem nepříčily znění nebo demokratickým zásadám československého ústavního pořádku. Zcela vyloučeny však byly předpisy v oblastech trestního a rodinného práva a práva upravujícího osobní poměry. Co se týče soudních a správních rozhodnutí z doby nesvobody, bylo možné je zrušit, a to i rozhodnutí už pravomocná, pokud byla vydána podle předpisů, které nebylo možné nadále používat, pokud směřovaly k československým právem zakázanému cíli nebo pokud byly vydány v, vzhledem k mimořádným poměrům dané doby, vadném procesu, případně pokud šlo o odsouzení za čin, který měl přispět k osvobození státu. Trestní rozhodnutí, kterými byl někdo uznán vinným skutkem, který nebyl podle československého práva trestným, pak byly nicotné už od samého svého počátku (ex tunc).

Jiné vymezení doby nesvobody přinesl zákon č. 480/1991 Sb., o době nesvobody, který nicméně pouze deklaratorně stanovil, že „v letech 19481989 komunistický režim porušoval lidská práva i své vlastní zákony.“

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]