Dihydroimidazol-2-yliden
| Dihydroimidazol-2-yliden | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
| Obecné | |
| Systematický název | imidazolidin-2-yliden |
| Sumární vzorec | C3H6N2 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 13847-65-9 |
| PubChem | 60208178 |
| SMILES | [C]1NCCN1 |
| InChI | 1S/C3H6N2/c1-2-5-3-4-1/h4-5H,1-2H2 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 70,093 g/mol |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dihydroimidazol-2-yliden je hypotetická organická sloučenina se vzorcem C3H6N2. Má jít o heterocyklickou sloučeninu formálně odvozenou od imidazolidinu odštěpením dvou atomů vodíku z uhlíku v pozici 2, čímž na uhlíku vytváří volný elektronový pár — díky čemuž sloučenina patří mezi karbeny.
I když jsou karbeny obecně nestabilní, tak existují i deriváty této sloučeniny, které jsou poměrně stabilní a řadí se tak mezi stabilní karbeny. Patří sem první navržené (ovšem ne izolované) karbeny, jejichž existenci navrhl Hans-Werner Wanzlick kolem roku 1960.[1][2][3]
Také mezi ně patří nasycený imidazolin-2-yliden, který popsal Anthony Joseph Arduengo v roce 1995.[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dihydroimidazol-2-ylidene na anglické Wikipedii.
- ↑ H.-W. Wanzlick and E. Schikora. Ein neuer Zugang zur Carben-Chemie. Angewandte Chemie. 1960, s. 494. DOI 10.1002/ange.19600721409.
- ↑ Hans-Werner Wanzlick and E. Schikora. Ein nucleophiles Carben. Chemische Berichte. 1960, s. 2389–2393. DOI 10.1002/cber.19610940905.
- ↑ H.-W. Wanzlick. Aspects of Nucleophilic Carbene Chemistry. Angew. Chem. Int. Ed. Engl.. 1962, s. 75. DOI 10.1002/anie.196200751.
- ↑ A. J. Arduengo, H. V. R. Dias, R. L. Harlow, M. Kline. Electronic stabilization of nucleophilic carbenes. Journal of the American Chemical Society. 1992, s. 5530. DOI 10.1021/ja00040a007.