Detektor kovů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Detektor kovů používaný k vyhledávání min (minohledačka)

Detektor kovů je zařízení, které reaguje na kov. Funguje na principu změny magnetického pole v dosahu akčního rádia „antény“ zařízení. Nejjednodušší detektor kovů se skládá z oscilátoru a cívky vyzařující střídavé magnetické pole. Nachází-li kus elektricky vodivého kovu v blízkosti cívky, indukují se do něj vířivé proudy, a to vytváří střídavé magnetické pole. Cívka se používá k měření magnetického pole (jako magnetometr), malými změnami v magnetickém poli pak může být detekován kovový předmět.

První průmyslové detektory kovů byly vyvinuty v roce 1960 a byl používány pro těžbu a další průmyslové aplikace. Mezi další použití patří odminovávání (detekce pozemních min), odhalování zbraní, jako nože a pistole (zejména v letištní bezpečnosti), geofyzikální průzkum, archeologie a k hledání pokladů. Detektory kovů jsou také použity k detekci cizích těles potravinách a ve stavebnictví pro detekci ocelové výztuže do betonu, jako např. trubek a drátů uložených ve stěnách a v podlahách.

Nejjednodušší typy dokážou detekovat feromagnetické kovy a reagují změnou výšky tónu, který reprodukují. Před prvním použitím takových minohledaček je nutné nastavit u nich tzv. „nulový zázněj“, který je pro uživatele přijatelný a označuje pole bez kovových předmětů (přijatelný z ergonomického hlediska, aby ženista byl schopen s přístrojem pracovat delší dobu). Tato zařízení spoléhají na schopnost vojáka rozlišit i sebemenší změnu tónu, což je například v bojové situaci velmi náročné. Složitější zařízení dokážou feromagnetický kov nejen nalézt, ale též vyhodnotit jeho velikost, umístění. Moderní přístroje jsou též senzitivnější a dokážou kov nalézt ve větší hloubce v terénu či s větší přesností. Mezi starší, v armádě dodnes využívané minohledačky patří W3P a W4P, minohledačky polské výroby, mezi novější například minohledačka Eagle-Spectrum.

Existují i miny, jejichž spouštěčem je právě minohledačka – tedy detonují při změně magnetického pole ve svém okolí. Většina min byla a je vyráběna z nemagnetických materiálů (bakelit, sklo, pryskyřicí pojený recyklát apod.), aby byla jejich detekovatelnost pomocí těchto zařízení co nejobtížnější, popřípadě nemožná. Díky Ottawské dohodě by však měli výrobci min každou minu vybavit minimálním množstvím odpovídajícím 7 g feromagnetického kovu, a to z důvodu ulehčení pozdějšího odminování.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]