De Havilland Canada DHC-2 Beaver

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
DHC-2 Beaver
Beaver Mk.1 (C-FGYN) v provedení s plováky
Beaver Mk.1 (C-FGYN) v provedení s plováky
Určení dopravní a transportní letoun
Výrobce De Havilland of Canada, Ltd., Downsview, Ontario, Kanada
Šéfkonstruktér Fred Buller a R. D. "Dick" Hiscocks
První let 16. srpna 1947
Zařazeno 1948
Uživatel RCAF
USA, Ilmavoimat, Armée de l'Air
Výroba 1947-1967
Vyrobeno kusů 1692

De Havilland Canada DHC-2 Beaver je kanadský jednomotorový, celokovový, vzpěrový hornoplošník se zkrácenou délkou vzletu a přistání STOL.

De Havilland Canada DHC-2 Beaver Mk1 G-DHCZ

Vývoj, popis[editovat | editovat zdroj]

Po úspěšném školním letounu DHC-1 Chipmunk společnost De Haviland of Canada zařadila do vývoje pro kanadské provozní podmínky jednomotorový letoun DHC-2 Beaver. Původní projekt vypracovali dva polští konstruktéři W. J. Jakimiuk a W. Z. Stepniewski, kteří u firmy pracovali za druhé sv. války.

Potom do projektu zasáhl aerodynamik R.D.Hiscocks, kterému se podařilo prosadit úspěšné aerodynamické zdokonalení. Zároveň se použilo hvězdicového motoru Pratt & Whitney R-985 Wasp Junior o výkonu 336 kW, místo původně plánovaného slabšího řadového invertního de Havilland Gipsy Queen.

Prototyp DHC-2 Beaver I (CF-FHB) byl zalétán 16. srpna 1947 s kolovým podvozkem, alternativně zaměnitelný za plováky, nebo lyže. Mezi lety 1950-51 Beaver vyhrál v USA soutěže na vojenský spojovací a zásobovací letoun. Celkový objem zakázek doáhl počtu 980 letounů verze L-20A, od roku 1962 přeznačené na U-6A, pro USAF, US Army a US Navy. Největším uživatelem kanadských Beaverů se stala letecká společnost OPAS.

V březnu 1953 začala výroba DHC-2 Beaver II (CF-GQE) s výkonnějším motorem Alvis Leonides 502/4 (404 kW), ale z důvodu vyšší hmotnosti a neúspěšnosti se jeho výroba zastavila.

Nakonec na Silvestra roku 1963 vzlétl prototyp úspěšného DHC-2 Turbo-Beaver III s turbovrtulovým motorem Pratt & Whitney Canada PT6A-6 o výkonu 404 kW, který poté dovolil konstruktérům prodloužit stroji kabinovou část a díky tomu zvýšit počet sedadel přepravovaných osob z původních šesti na osm. Z důvodu jejich zlepšení chtěla firma dokonce prodávat stavebnicové systémy pro majitele původních verzí pro přestavbu na tento typ.

Technické údaje (DHC-2 Beaver I)[editovat | editovat zdroj]

Orthographically projected diagram of the de Havilland Canada DHC-2 Beaver.
  • Osádka: 1 - 2 osoby
  • Motor: Pratt & Whitney R-985 Wasp Junior o výkonu 336 kW
  • Rozpětí: 14,62 m
  • Délka: 9,24 m
  • Výška: 2,74 m
  • Nosná plocha: 23,20 m²
  • Hmotnost: 1294 kg
  • Vzletová hmotnost: 2313 kg
  • Stoupavost u země: 5,2 m/s
  • Maximální rychlost: 257 km/h
  • Dostup: 5490 m
  • Dolet: 1252 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

DHC-2 Beaver (D-FVIP)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NĚMEČEK, Václav. Jednomotorová dopravní letadla. 1. vyd. Praha : Nakladatelství dopravy a spojů, 1990. (Atlas letadel; sv. 8) ISBN 80-7030-106-6.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]