Dcera pluku
| Dcera pluku | |
|---|---|
| La Fille du régiment | |
.jpg) Donizetti, rytina Josepha Kriehubera z roku 1842.jpg | |
| Základní informace | |
| Žánr | opéra-comique |
| Skladatel | Gaetano Donizetti |
| Libretista | Jules-Henri Vernoy de Saint-Georges a Jean-François-Alfred Bayard |
| Počet dějství | 2 |
| Originální jazyk | francouzština |
| Premiéra | 11. února 1840, Paříž, Théâtre Royal de l'Opéra Comique |
| Česká premiéra | 7. prosince 1842, Praha, Stavovské divadlo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dcera pluku (ve francouzském originále La fille du régiment, italsky La figlia del reggimento, do češtiny překládáno též jako Marie, dcera pluku) je komická opera o dvou dějstvích. Gaetano Donizetti ji napsal roku 1840.
Hlavní postavy[editovat | editovat zdroj]
- Markýza von Berkenfield (mezzosoprán)
- Sulpice, seržant (bas)
- Marie, markytánka francouzského pluku (soprán)
- Tonio, venkovan (tenor)
Obsah[editovat | editovat zdroj]
Děj se odehrává v Tyrolsku v roce 1815.
První dějství[editovat | editovat zdroj]
Marie, markytánka vychovaná od malička seržantem francouzských granátníků Sulpicem, se setkává s markýzou von Berkenfield, která je na útěku před francouzskou armádou. Sulpicemu jméno markýzy připomene jméno, které bylo na listinách nalezených v Mariinině peřince, když byla nemluvně. Marie je podle těchto listin markýzinou neteří.
Markýza přiměje Marii k tomu, aby odjela na její zámek, čímž jí odtrhává od jejího milého Tonia, který jí zachránil život. Z lásky k ní vstoupil do pluku, ve kterém slouží Sulpice, protože Marie si smí podle svého slibu vzít za manžela jen vojáka tohoto pluku.
Druhé dějství[editovat | editovat zdroj]
Marii se život na zámku markýzy von Berkenfield nelíbí a stále vzpomíná na Tonia. Ten mezitím zjistil, že Marie je markýzina nemanželská dcera a rozhodne se ji za každou cenu vysvobodit ze zámku a oženit se s ní. Na zámku Tonio veřejně před vznešenou společností prohlašuje Marii za nalezence a markytánku. Markýze nezbývá nic jiného, než souhlasit se sňatkem Marie s Toniem a s jejím návratem k pluku.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 182–183.
- WARRACK, John; WEST, Ewan. Oxfordský slovník opery. Překlad Jaroslav Holba. Praha: IRIS, 1998. ISBN 80-85893-14-2. S. 324.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dcera pluku na Wikimedia Commons
Dcera pluku v databázi Archivu Národního divadla
