Dcera pluku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dcera pluku
La Fille du régiment
Donizetti, rytina Josepha Kriehubera z roku 1842.jpg
Donizetti, rytina Josepha Kriehubera z roku 1842.jpg
Základní informace
Žánr opéra-comique
Skladatel Gaetano Donizetti
Libretista Jules-Henri Vernoy de Saint-Georges a Jean-François-Alfred Bayard
Počet dějství 2
Originální jazyk francouzština
Premiéra 11. února 1840, Paříž, Théâtre Royal de l'Opéra Comique
Česká premiéra 7. prosince 1842, Praha, Stavovské divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dcera pluku (v originále La fille du régiment, do češtiny překládáno též jako Marie, dcera pluku) je komická opera o dvou dějstvích. Gaetano Donizetti ji napsal roku 1840.

Hlavní postavy[editovat | editovat zdroj]

  • Markýza von Berkenfield (mezzosoprán)
  • Sulpice, seržant (bas)
  • Marie, markytánka francouzského pluku (soprán)
  • Tonio, venkovan (tenor)

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Děj se odehrává v Tyrolsku v roce 1815.

První dějství[editovat | editovat zdroj]

Marie, markytánka vychovaná od malička seržantem francouzských granátníků Sulpicem, se setkává s markýzou von Berkenfield, která je na útěku před francouzskou armádou. Sulpicemu jméno markýzy připomene jméno, které bylo na listinách nalezených v Mariinině peřince, když byla nemluvně. Marie je podle těchto listin markýzinou neteří.

Markýza přiměje Marii k tomu, aby odjela na její zámek, čímž jí odtrhává od jejího milého Tonia, který jí zachránil život. Z lásky k ní vstoupil do pluku, ve kterém slouží Sulpice, protože Marie si smí podle svého slibu vzít za manžela jen vojáka tohoto pluku.

Druhé dějství[editovat | editovat zdroj]

Marii se život na zámku markýzy von Berkenfield nelíbí a stále vzpomíná na Tonia. Ten mezitím zjistil, že Marie je markýzina nemanželská dcera a rozhodne se ji za každou cenu vysvobodit ze zámku a oženit se s ní. Na zámku Tonio veřejně před vznešenou společností prohlašuje Marii za nalezence a markytánku. Markýze nezbývá nic jiného, než souhlasit se sňatkem Marie s Toniem a s jejím návratem k pluku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Dcera pluku v archivu Národního divadla