Daniel Mayer-Zajíc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Daniel Mayer – Zajíc
Autoportrét(1900), sbírka Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích
Autoportrét(1900), sbírka Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích
Rodné jménoDaniel Mayer
Narození24. dubna 1885
Lovosice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. listopadu 1914 (ve věku 29 let)
Barcelona
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Povolánímalíř
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniel Mayer-Zajíc, narozený jako Daniel Mayer, křtěný Daniel Florián (24. dubna 1885 Lovosice[1]14. listopadu 1914 Barcelona) byl český malíř.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Lovosicích v početné rodině obchodníka s obilím Daniela Mayera a jeho ženy Johany, roz. Zajícové. Od mládí byl vychováván svou matkou Johanou, nadanou hudebnicí, k lásce k umění a hudbě. Jeho mladší bratr Jan[2][3], byl později architektem, žákem prof. J. Kotěry. Daniel v mládí často pobýval v Libochovicích u svého dědečka, kupce Daniela Mayera, který zachránil pozůstalost[4] J. E. Purkyně.

Po absolvování základního a patrně i středního vzdělání studoval malířství na Umělecko-průmyslové škole v Praze u prof. J. Schikanedra. V roce 1908 si v Praze na Letné zařídil atelier, v němž se scházeli tehdejší pražští malíři a literáti. Kolem malíře Daniela Mayera se vytvořila skupinka několika žáků Umělecko-průmyslové školy, kteří vyznávali duchovní romantismus a nazývali se „Mayer-klub“[5]. Za svůj vzor měli mystiky, sochaře Františka Bílka a malíře Felixe Jeneweina. Ke skupině patřili např. Augusta Nekolová-Jarešová, M. Klusáčková, M. Vařechová a několik dalších. Mayer si záhy připojil druhé jméno "Zajíc", jednak na památku své matky a jednak proto, aby se odlišil od několika současných výtvarníků téhož jména. Byl po řadu předválečných let předsedou[6] Výtvarného odboru Umělecké besedy a stal se brzy oblíbeným umělcem, jeho obrazů se však mnoho nedochovalo[7].

Těsně před vypuknutím první světové války odjel do Paříže, aby zkonfrontoval svou tvorbu s cizinou a poučil se o nových trendech v malířství. Nestačil se ale včas vrátit do vlasti a jakožto cizinec, příslušník nepřátelského Rakousko-Uherského císařství, byl v roce 1914 internován v zajateckém táboře. Následně byl převezen do Katalánska, kde dne 14. listopadu 1914 v Barceloně na následky internace a tyfu zemřel.

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Společné[editovat | editovat zdroj]

  • 1915 – Posmrtná výstava Daniela Mayera, rozšířená o dřevoryty F. Bílka, kresby V. Morstadta, sbírku starých rytin z majetku UB, Obecní dům, Praha
  • 1942 – Opuštěná paleta, Topičův salon, Praha
  • 1988–89 – Umělecká beseda k 125. výročí založení, Mánes, Praha
  • 2011–12 – Výstava Mayer–klubu, Galerie moderního umění v Hradci Králové

Obrazy v majetku českých galerií[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • 1942 – Opuštěná paleta (Sborník malířů, kteří odešli předčasně), František Topič, nakladatelství, Praha
  • 1993 – Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž)

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]