Dalekozrakost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Schematické znázornění dalekozrakosti a její nápravy pomocí čočky

Dalekozrakost neboli hyper(metr)opie (latinsky hypermetropia či hyperopia) je oční refrakční vada, při které se paprsky světla usměrněné čočkou lidského oka sbíhají až za sítnicí a na sítnici tedy nevzniká ostrý obraz. Typická je neschopnost postiženého vidět ostře blízké předměty a naopak dobré vidění do dálky, což také vedlo k označení „dalekozrakost“. Při silnější vadě však postižená osoba nevidí dobře ani na dálku.

Podobně jako dalekozrakost se projevuje i vetchozrakost (presbyopie), což však není nemoc, ale v zásadě fyziologický jev. Dalekozrakost a presbyopie se navzájem sčítají. Vrozená dalekozrakost se někdy s dospíváním snižuje nebo úplně mizí (zatímco u krátkozrakosti je tomu zpravidla naopak). Často se vyskytuje v kombinaci s astigmatismem nebo tupozrakostí. Slabší vrozená dalekozrakost se zpočátku (v dětství, mládí) nemusí projevovat (jde pak o tzv. latentní hyperopii), neboť oko má určitou schopnost ji kompenzovat akomodací (smršťováním) čočky. Projeví se pak až ve vyšším věku, kdy se pružnost čočky snižuje.

Silná dalekozrakost je průvodním jevem afakie (absence čočky, např. po operaci šedého zákalu) a také mikroftalmie (příliš malé oko).

Stupeň vady se určuje měřením refrakce a vyjadřuje se počtem dioptrií (nutných ke korekci), v případě dalekozrakosti s plusovým znaménkem. Dalekozrakost se obecně kompenzuje spojnými (zvětšujícími) čočkami. Tradičním nosičem umělých čoček jsou brýle. Druhou možností nápravy schopnosti vidění je použití kontaktních čoček.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]