Dalekozrakost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Schematické znázornění dalekozrakosti a její nápravy pomocí čočky

Dalekozrakost (hypermetropia, příp. hyperopia) je oční vada, při které se paprsky světla usměrněné čočkou lidského oka sbíhají až za sítnicí a na sítnici tedy nevzniká ostrý obraz. Jelikož je lidské oko toto částečně schopno kompenzovat zmohutňováním čočky (akomodací), nemusí být tato vada zpočátku (v dětském věku) dobře patrná. Jejím projevem je špatná schopnost postiženého vidět blízko umístěné předměty a naopak dobrá schopnost vidět do dálky. Schopnost vidění do dálky vedla k označení „dalekozrakost“.

Stupeň špatného vidění se určuje měřením refrakce a vyjadřuje se počtem dioptrií, v případě dalekozrakosti s minusovým znaménkem. Náprava vidění se u dalekozrakosti děje podobně jako u opačného postižení, to jest krátkozrakosti, pomocí umělých optických čoček. Tradičním nosičem umělých čoček jsou brýle. Druhou možností nápravy schopnosti vidění je použití kontaktních čoček. Vynálezci kontaktních čoček byli v letech 1952-1955 českoslovenští vědci, profesor VŠCHT v Praze Otto Wichterle a jeho asistent Drahoslav Lím.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]