Dům U Pěti korun
| Dům U Pěti korun | |
|---|---|
.jpg) | |
| Účel stavby | |
obytný dům, hostel, restaurace | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotický, renesanční |
| Výstavba | 13.–14. století |
| Přestavba | 1600–1615 |
| Další majitelé | Prokop z Kutné Hory Petr Nerhof z Holterbergu |
| Pojmenováno po | koruna |
| Poloha | |
| Adresa | Melantrichova ulice čp. 465/11, 110 00 Praha 1-Staré Město,  Česko |
| Ulice | Melantrichova |
| Souřadnice | 50°5′7,96″ s. š., 14°25′14,38″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 38547/1-244 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dům U pěti korun je původem gotický měšťanský dům čp. 465/I v Melantrichově ulici 11, v období pozdní renesance zásadně přestavěný na třípatrový palác. Dům je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Dům na trase z Havelského tržiště na Staroměstský rynek byl ve středověku situován v trojbokém rozšíření komunikace v náměstí, roku 1364 nazvaném latinsky platea Genexilini ve smlouvě, jíž tento dům prodal Mikuláš z Vídně. Roku 1402 byl dům poprvé nazván U Pěti korun (latinsky Apud quinque coronas) a vyšetřovaly se v něm čarodějnické obřady spojené s opilstvím.[2] Šimon z Plzně a po něm jeho syn Vaněk zde až do roku 1433 čepovali medovinu.
Mezi dalšími majiteli se uvádí od roku 1470 univerzitní profesor Prokop z Kutné Hory, který v letech 1478–1497 zastával úřad kancléře Starého Města pražského. Dále se připomíná majitel Řehoř Lidl z Lidlova, po jehož smrti roku 1600 dům od vdovy koupil Petr Nerhof z Holterbergu (psán také Nehrhof z Holcperka nebo z Holtenberka).[3] Jeho syn Jan byl povýšen roku 1622 do šlechtického stavu, vlastnil kromě Pěti korun další dva staroměstské domy,[4] ale jako protestant musel odejít do exilu.[5] Holterbergové do roku 1615 dům přestavěli do dnešní výjimečné pozdně renesanční podoby. Roku 1641 dům zakoupil italský kupec Giovanni Battista Raymund/Raimondo s manželkou Anežkou, která byla sestrou malíře Karla Škréty. Další majitelé pro stavební dějiny domu již nebyli podstatní. V 19. století dům sloužil mimo jiné jako sklad sukna hraběte Lažanského.[3]
Architektura[editovat | editovat zdroj]
Třípatrový dům se skládá z hlavní budovy se dvěma křídly, a ze zadní budovy, která zasahuje až do Michalské ulice.
Gotický dům má dvě stavební fáze, starší raně gotickou ze 13. století tvoří sklepy, mladší v přízemí a v prvním patře pocházejí z období vrcholné gotiky před rokem 1400. V renesanci byl dům výrazně přestavěn a dostavěn do dnešní čtyřkřídlé dispozice. Svými rozměry a proporcemi je to palácová architektura v Praze výjimečná.
Fasáda do Melantrichovy ulice je pětiosá, tedy poměrně úzká, ale značně převýšená, po třech patrech ještě završená půdou s okénky a trojosým štítem se třemi nikami (sochy, snad císařů, se v nich nedochovaly) a s trojbokým tympanonem. Vzory pro toto členění byl nalezeny v bavorských domech, především v radnici v Augsburgu.[6]
Kvalitní plastickou dekoraci tvoří jednak domovní znamení, tj. pět císařských říšských korun ve štukových rámcích pod okny prvního patra. Čapky korun jsou po posledním restaurování z roku 2020 zelené, ale mají být heraldicky správně červené; mají renesanční tvar a stylizaci koruny císařů 16. století, detaily a ornament jejich rámů svědčí pro úpravu z počátku 19. století.[7]
Vynikající je manýristická sochařská výzdoba bosovaného vstupního portálu, tesaná z pískovce: klenák má podobu maskaronu s andělem v týle a na kladí jsou vytesány dva dívčí maskarony a dva bukraniony. Také dubová vstupní vrata jsou původní, s manýristickými motivy maskaronu mezi volutami a s letopočtem vzniku 1615. Oválné světlíkové okénko ve vratech kryje mříž s renesančními ornamenty.
Dvorní průčelí hlavní budovy má gotický portál s lomeným obloukem a v patrech pavlače: v prvním patře klasicistní zábradlí, ve druhém patře pavlač nesou původní volutové konzoly se zábradlím s mřížkou.
Boční křídla mají jednodušší nečleněnou fasádu s renesančním ostěním.
Fasáda zadní budovy je barokní: šambrány oken jsou podloženy stuhami a parapety ve druhém patře zdobí čabraky. Původní portál byl zaslepen. V interiérech se kromě ostění dveří a oken žádné významné detaily nedochovaly.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ [1]
- ↑ Václav Vladivoj TOMEK, Základy starého místopisu pražského I. Staré Město, Praha 1866, s. 114Z
- ↑ a b RUTH II, 1904, s. 728
- ↑ domy čp. 223/i a 225/I v Řetězové ulici, viz Václav LÍVA, Berní rula 3. Praha. Praha 1949, s. 41
- ↑ MAŠEK Petr, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti. 2. díl, Argo Praha, 2010, s. 14
- ↑ POCHE, 1988, s. 139
- ↑ podle textu Památkového katalogu
- ↑ Vlček, 1996, s. 323–324
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- RUTH, František: Kronika královské Prahy a obcí sousedních II. Praha 1907, s. 728.
- POCHE, Emanuel a kol.: Praha na úsvitu nových dějin (čtvero knih o Praze): architektura, sochařství, malířství, umělecké řemeslo. Panorama Praha 1988, s. 139–141.
- VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město – Josefov. Praha: Academia, 1996, ISBN 80-200-0563-3, s. 323–324.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dům U Pěti korun na Wikimedia Commons