Dělnické a nouzové kolonie v Brně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Dělnické kolonie Brno)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Dělnické a nouzové kolonie jsou specifickým druhem zástavby velmi malých domů, které v Brně začaly vznikat koncem 18. století. Dělnické a nouzové vznikaly v blízkosti továren, aby zaměstnanci výrobních závodů bydleli v blízkosti místa svého pracoviště. Obvykle šlo o stavby bez povolení, bez předem daných plánů, rostoucí živelně z materiálů, které byly v okolí dostupné.[1] Rozvoj těchto kolonií v Brně nastal od 20. let 19. století, kdy došlo k velkému rozvoji průmyslu. Podle soupisu brněnského magistrátu z roku 1936 vzniklo ve městě asi 18 takových kolonií.[1]

Seznam kolonií[editovat | editovat zdroj]

  • Kamenná kolonie
  • Písečník
  • Divišova čtvrť
  • Zarybec
  • Slatinka
  • Kolonie Pod kopcem
  • Ruský vrch
  • Olší
  • Černovičky (kolonie U kostivárny)
  • V Chaloupkách
  • Oulehle
  • Kolonie Za zahradou
  • Vagónka (ulice Nezamyslova)
  • Planýrka (kolonie Na Rybníčku)
  • U severní dráhy
  • Polní
  • Nový hřbitov
  • Podstránská kolonie
  • Kamčatka
  • kolonie u sv. Antoníčka
  • Dalimilova
  • Hamburk
  • Erdálka
  • Šmálka

Jednotlivé kolonie[editovat | editovat zdroj]

Kamenná kolonie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kamenná kolonie.

Kamenná kolonie, někdy také nazývána Kamenná čtvrť vznikla roku 1926 v bývalém kamenolomu v městské části Brno-střed, nedaleko Červeného kopce. Původními obyvateli kolonie byli chudí dělníci z nedaleké Kohnovy cihelny. Celou kolonií prochází jediná hlavní ulice s názvem Kamenná čtvrť. Dále zde nalezneme hojnou spleť úzkých uliček lemovanou malými domky, které jsou na sebe navzájem nalepené jeden vedle druhého.[2] Domy byly často stavěny z vyřazených, zmetkových cihel z nedaleké továrny. Čtvrť později fungovala jako uzavřená osada se starostou a vlastní samosprávou. Za první republiky se zde pořádaly jedenkrát ročně hody a posvícení.

V polovině dvacátého století se několik starousedlíků přestěhovalo za vidinou lepšího bydlení do panelových domů. S příchodem 70. a 80. let dvacátého století se do osady začali stěhovat výtvarníci, herci, hudebníci a bohémové. Znovu zde začala fungovat komunita, která si vzájemně vypomáhá při opravách domků, jež postupně ztratily charakter nouzového bydlení.

V současné době Kamenná čtvrť návštěvníky okouzluje především svojí unikátní architekturou a ojedinělou atmosférou.[3]

Písečník[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Písečník (Brno).

Dělnická kolonie Písečník vznikla, jako většina dělnických kolonií ve 20. letech 20. století na rozmezí brněnských částí: Lesná, Husovice a Černá Pole. Nachází se na místech bývalého pískovcového lomu, který musel ustoupit při výstavbě tzv. Nové Tišnovky. V průběhu let došlo ke zmenšení kolonie, čemuž pomohla i výstavba větších bytových objektů v okolí.[4] Území obývali převážně dělníci z Královopolské strojírny a jako hlavní materiál používali dřevo, ke kterému se poté přidaly vyřazené železniční vagóny. Na konci 30. let 20. století zde vyrostlo přes 100 domů, ve kterých dle odhadů mohlo žít okolo 400 obyvatel. Na přelomu roku 2000 došlo k úpravám domků, kdy některé byly přebudovány na garáže, či zcela nové domy.[5]

Divišova čtvrť[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Divišova čtvrť.

Divišova kolonie (nazývaná též Šanghaj) je jednou z nejvýznamnějších dělnických kolonií v Brně. Leží mezi železniční tratí vedoucí na Tišnov a sídlištěm Lesná, ve strmém kopci. Vznikla v roce 1925, jako nouzová kolonie pro dělníky z přilehlé Královopolské strojírny. Už v roce 1929 měla kolonie 154 domů. Do roku 1966 se všechny ulice nazývaly Divišova čtvrť, které poté dostaly vlastní názvy. V roce 1969 přešla z katastru Královo Pole pod nový katastr Lesná.[6]

Zarybec[editovat | editovat zdroj]

Podobně, jako další brněnské dělnické nouzové kolonie, i kolonie v Králově Poli zvaná Zarybec byla postavena v blízkosti továrny, jež se dělníkům stala obživou a zdrojem peněz. Zmiňovanou továrnou byla dnešní Královopolská strojírna v Brně. Domky byly vystavěny a situovány v blízkosti opuštěného lomu (či přímo v něm). Název brněnské kolonie Zarybec odkazuje na bývalé rybníky napájené řekou Ponávkou. V dnešní době je zde stále několik domečků, které jsou si podobny, jako vejce vejci. Alespoň na první pohled. V případě, že je návštěvník trpělivý a má také postřeh, zjistí, že i drobné nuance a rozdíly lze spatřit. Atmosféru ticha a klidu tu narušují pouze vlaky, které směřují na Tišnov nebo se z něj vrací, případní cyklisté, kteří silnici, jež v blízkosti kolonie vede, využívají jako poklidnou spojnici mezi brněnskou městskou částí Královo pole a Řečkovicemi.[7]

Slatinka[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Slatinka (Brno).

Dělnická kolonie Slatinka leží na území MČ Brno-Slatina. Kolem prochází dálnice D1 a železniční trať vedoucí na Šlapanice. Ke kolonii také zajíždí autobus MHD linka č. 77. Blízko kolonie se nachází brněnské letiště a spousta nově vystavěných průmyslových areálů. Celou kolonii tvoří pouhých 25 domů, což je oproti jiným poměrně malé množství. Typické malé domy jsou nalepeny na sobě tak, aby mezi nimi nevznikaly žádné mezery. Byly postaveny za minimální částky a bez nějakého povolení. Silnice je vydlážděna kostkami již od 20. století.[8]

První výstavba se uskutečnila již v roce 1732, kdy zde Jan z Freienfelsu vystavěl typický barokní kostelík zasvěcěný Panně Marii. V roce 1784 byl kostel z církevních důvodů zbořen, avšak zde došlo k další vystavbě domů. V roce 1911 došlo k vysvěcení kaple Panny Marie Bolestné, jež je zde přítomna i v současnosti.[9] Koncem 19. století zde žili dělníci z lomu, kteří pracovali na nedalekých Švédských valech, kteří se rovněž podíleli na vystavění domů, které jsou zde dochovány.[10]

Pod kopcem[editovat | editovat zdroj]

Dělnická kolonie Pod kopcem (též Pardálov) je malou kolonií na úbočí kopce, ležící v brněnských Husovicích. Domy zde začaly vznikat na přelomu 19. a 20. století. Než se Husovice staly v roce 1919 součástí tzv. Velkého Brna, muselo dojít k přejmenování názvů ulic, které byly ve městě duplicitní. Tedy z bývalé Královopolské ulice se stala ulice Pod kopcem. V tomto období hospodářské krize rovněž dochází k rozšíření nouzových domků. V roce 1976 došlo k velkému převratu, z důvodu budování silnice, která se měla stát součástí velkého městského silničního okruhu. Za tímto účelem byla zrušena část ulice Pod kopcem a došlo k jejímu přejmenování na ulici Provazníkova. Po této výstavbě zůstalo na místě stát jen 10 domů. Od roku 2017 jsou však plány na zbourání zbytku kolonie, neboť domy mají narušenou statiku. Hlavním důvodem je však budování mimoúrovňové křižovatky na Tomkově náměstí.[11]

Ruský vrch[editovat | editovat zdroj]

Podskalská kolonie na Ruském vrchu je malá dělnická kolonie na levém břehu řeky Svratky v brněnské městské části Komín.[12] Zdejší původně nouzová zástavba z období první republiky se nachází ve strmých terasovitých uličkách na úbočí kopce zvaného od roku 1946 Ruský vrch. Původní název kopce Hausperk odkazuje ke středověkému osídlení. Předpokládá se, že ve 13. století na kopci stála tvrz. První drobná výstavba započala v okolí komínské návsi v druhé polovině 19. století. Dělnická kolonie proto patří k nejstarším v Brně.

Ulice na Ruském vrchu tvoří přibližně tvar kružnice, která vrstevnicovitě obepíná téměř celý kopec, na jehož temeni pak lze nalézt pomník rudoarmějců padlých v boji o Brno v dubnu a květnu 1945.[12]

Olší[editovat | editovat zdroj]

V Olší ulici v Brně se nachází jedna z nejméně známých brněnských dělnických kolonií. Rozprostírá se na levém břehu řeky Svitavy naproti Cacovickému ostrovu v MČ Brno-Maloměřice. Název si kolonie vysloužila podle velkého výskytu olší v okolí. Kolonie sloužila, jako nouzové bydlení pro dělnickou třídu. Jedná se o dvě přibližně rovnoběžné uličky ve tvaru protáhlé lodi, s řadou malých domků, které jsou spojeny několika úzkými průchody. Domky, které si zachovaly svůj původní vzhled, jsou pestré svými tvary i patinou. Kolonie v Olší ulici si svůj ráz zachovala díky mnoha pozdějším, avšak přesto živelným dostavbám a úpravám.[13]

Černovičky[editovat | editovat zdroj]

Spolu s kolonií v ulici Podstránská je kolonie U kostivárny (dnes Černovičky) nejstarší dělnickou kolonií v Brně a leží v MČ Brno-Černovice. Kolonie se nachází mezi dálničním přivaděčem Ostravská a ulicí Olomoucká. Nedaleko vede také železniční trať směřující na Šlapanice. Tak jako mnoho dalších dělnických kolonií i tato vznikla v prostorách lomu. Podle názvu je jasné, komu sloužila - pracovníkům nedaleké kostivárny, neboli specializované továrny na výrobu kostního uhlí (též spodia - aktivní přípravek určeny k přečišťování chemických látek). Tento produkt se využíval především v cukrovarniství, které se na Moravě rozvíjelo především v 19. století. Prvními obyvateli kolonie, však nebyli zmínění dělnici, nýbrž kočovní cikáni, kteří měli v 19. století zákaz vjezdu do města, a tak byli nuceni zůstat na předměstí. V 80. letech 19. století se objevily první stálé příbytky v této kolonii. Až začátkem 20. let 20. století zde začali žít pracovníci kostivárny a docházelo k rozrůstání kolonie. Celkem ve 30. letech 20. století bylo obýváno na 65 domů, z nichž do současnosti přežilo 50.[14]

Podstránská[editovat | editovat zdroj]

Kolonie na ulici Podstránská (někdy též nazývaná Džungla) patří k nejstarším v Brně. Nachází se nedaleko Stránské skály, severovýchodně od další dělnické kolonie U kostivárny. Blízko ní se nachází dálniční přivaděč Ostravská, z jedné strany ji kopíruje tramvajová trať vedoucí ke Stránské skále. Nejdříve nesla nouzová kolonie název Pod Stránskou skálou, později v roce 1946 došlo k jejímu přejmenování na Podstránská. Vznikla ve 20. letech 20. století a do 60. let 20. století byla součástí katastru Brno-Židenice, poté přešla pod správu katastru Brno-Slatina.[15] Největší růst kolonie zažila ve 30. letech 20. století. Dnes se v bývalé kolonii nachází mnoho malých domků, nalepených na sobě.

Hamburk[editovat | editovat zdroj]

Kolonie Hamburk zaujímá mezi brněnskými dělnickými koloniemi zvláštní místo. Jedná se o jednu z mála dělnických kolonií, která nevznikla živelně jako soubor domků vystavěných samotnými dělníky (případně momentálně nezaměstnanými), nýbrž jako zamýšlené sídliště pro zaměstnance firmy Bosch, která výstavbu zajistila a financovala. Tvořená byla 22 totožnými dvojdomky vybudovanými v roce 1943 v prostoru dnešního brněnského sídliště Vinohrady. Původními obyvateli byli občané Německa pocházející zejména z města Hamburk, což přineslo kolonii její neobvyklé jméno. Odborní zaměstnanci firmy Bosch přišli do Brna za účelem zavedení výroby vstřikovacích čerpadel pro letecké motory v nově vybudovaném líšeňském závodě koncernu Flugmotorenwerke Ostmark (dnešní Zetor).[16]

Na sklonku druhé světové války, kdy bylo Brno bombardováno, byl spojeneckými bombami zasažen i Hamburk. Po skončení války a odsunu brněnských Němců byla kolonie krátký čas neobydlena a chátrala. Na přelomu let 1945/1946 se do domků v Hamburku počali stěhovat noví obyvatelé. Stali se jimi lidé postižení okupací a válečnými událostmi, bývalí vězňové nacistických káznic, koncentračních táborů, účastníci domácího odboje, kterým příslušné úřady přidělily domy v Hamburku k vytvoření nového domova. Tito obyvatelé počali zdevastovanou kolonii zvelebovat. Vybudovali zde kulturní dům i mateřskou školku a zvolili si vlastní samosprávu.[17]

Život brněnské kolonie Hamburk se začal rychle krátit na konci 80. let, kdy se rozhodnulo o výstavbě nového sídliště. V září roku 1981 začaly příbytky lidí rychle ustupovaly výstavbě panelových domů. Ve stavebních plánech sídliště pro brněnskou kolonii místo nebylo, a tak ve druhé polovině 80. let 20. století zmizel Hamburk úplně.[18]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Brněnské dělnické kolonie. druhebrno.smerem.cz [online]. [cit. 2021-11-25]. Dostupné online. 
  2. KUČA, Karel. Brno : vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vyd. 1. vyd. Praha: Baset 644 pages s. Dostupné online. ISBN 80-86223-11-6, ISBN 978-80-86223-11-7. OCLC 48515987 
  3. BRNO - druhé největší město České republiky. www.aneris.cz [online]. [cit. 2021-11-25]. Dostupné online. 
  4. Písečník (ulice v Brně). druhebrno.smerem.cz [online]. [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. 
  5. Brněnské kolonie Kamenka a Písečník. CENTRUM NEWS [online]. [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. (česky) 
  6. Historie :: Divišova čtvrť „Šanghai“. www.diviska.cz [online]. [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. 
  7. Brněnská kolonie Zarybec - kdepak ty rybníky jsou?. dekadentniromantik.webnode.cz [online]. [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. 
  8. Slatinka (ulice v Brně). druhebrno.smerem.cz [online]. [cit. 2021-11-25]. Dostupné online. 
  9. Brněnská Slatinka - izolovaná dělnická kolonie v Brně. dekadentniromantik.webnode.cz [online]. [cit. 2021-11-25]. Dostupné online. 
  10. Slatinka (ulice v Brně). druhebrno.smerem.cz [online]. [cit. 2021-11-25]. Dostupné online. 
  11. Dělnická kolonie Pod kopcem. druhebrno.smerem.cz [online]. [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. 
  12. a b Ruský vrch (ulice v Brně). druhebrno.smerem.cz [online]. [cit. 2021-11-25]. Dostupné online. 
  13. Olší (ulice v Brně). druhebrno.smerem.cz [online]. [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. 
  14. Černovičky (ulice v brně). druhebrno.smerem.cz [online]. [cit. 2021-11-25]. Dostupné online. 
  15. Historie [online]. Podstránská [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. 
  16. Kolonie Hamburk v Brně. druhebrno.smerem.cz [online]. [cit. 2021-11-25]. Dostupné online. 
  17. https://www.vinohrady.brno.cz/mc-vinohrady/historie
  18. Zapomenuté cesty do Hamburku. www.cssd-zidenice.cz [online]. [cit. 2021-11-25]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]