Nouzová kolonie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Nouzová kolonie je v českém kontextu zejména název čtvrtí nouzových staveb, které vznikaly zejména ve 20. a 30. letech 20. století. Vznikaly částečně organizovaně například tak, že bylo na městských pozemcích povoleno postavit si domky např. bývalým legionářům nebo železničářům, a částečně živelně, když si na městských pozemcích stavěli domky, boudy a vyřazené vagóny chudí dělníci a nezaměstnaní. Typicky se je chudé dělnické rodiny snažily při svém smyslu pro čistotu a pořádek upravit co nejútulněji a nejvzhledněji i zřízením zahrádek.[1] Některé z těchto kolonií již byly zrušeny, jiné se postupně více či méně transformovaly v regulérní obytné kolonie, v nichž některé domy získaly stálá čísla popisná, nebo v zahrádkářské kolonie.

Nouzové kolonie a slumy v Česku a Slovensku[editovat | editovat zdroj]

Nouzová kolonie, Praha 1935
Nouzová kolonie Praha Pankrác, 1935

Před druhou světovou válkou slumy existovaly ve větším počtu zejména v Praze, kde se jim říkalo kolonie nebo nouzové kolonie, například na Žižkově[2] (termín „kolonie“ však byl v té době populární i pro plánovitě zakládané regulérní čtvrtě či osady různého charakteru, od čtvrtí hornických či dělnických domků přes čtvrtě rodinných domů nebo i luxusních vil až po čtvrtě nájemních nebo družstevních bytových domů).

Poslední nouzové kolonie v Praze byly ojediněle obývány ještě na počátku 60. let 20. století (např. v Praze na Pankráci v prostoru dnešního sídliště Pankrác III., mezi ulicemi Na strži a Jeremenkova). Stále a od 20. let 20. století dosud víceméně nepřetržitě je obydlená nouzová kolonie Na Slatinách v Michli, třebaže místy se přiblížila zahrádkářské kolonii.[3][4] Bývalá nouzová kolonie je též v Praze Na Kotlasce.[5]

Nouzové kolonie podobné klasickým velkoměstským slumům lze ještě dnes nalézt kupříkladu v některých romských osadách na Slovensku.

Od padesátých let 20. století, kdy z nouzových kolonií byla koncentrace chudoby vytěsněna, již v Česku nelze hovořit o slumech. Prostorové oddělení je spíše spojeno s etnicitou a hovoří se o minoritních ghettech.[6] Po roce 1990 řeší české obce problém bezdomovectví.


České umění[editovat | editovat zdroj]

Souvisejicí články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Prokop Haken: Nouzové kolonie včera, dnes – a zítra?, Levá perspektiva, 9. 2. 2016
  2. K. Starý: Z míst, v nichž se nedaří. Světozor. 13. 7. 1933, s. 14–15. Dostupné online. 
  3. Slatiny – zapomenutá čtvrť severně od Spořilova, Historie lokality Slatiny – nouzové kolonie severně od Spořilova (Spořilovské noviny)
  4. Praha má opravdový slum. Chudinská kolonie Na Slatinách je raritou
  5. Poslední slum v Praze. Jak se žije v nouzové kolonii Na Kotlasce?
  6. VIKTORÍNOVÁ, Jana. Proměny pražské periferie. Bývalá nouzová kolonie Na Slatinách. Praha, 2010. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Pargač. s. 46. Dostupné online.
  7. Karel Čapek: Na Rafandě. Lidové noviny. 19. 4. 1925, s. 1. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VIKTORÍNOVÁ, Jana. Proměny pražské periferie. Bývalá nouzová kolonie Na Slatinách. Praha, 2010. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Pargač. Dostupné online.