Démofoón (Mysliveček 1775)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Démofoón
Demofoonte
Josef Mysliveček
Josef Mysliveček
Základní informace
Žánr dramma per musica
Hudba Josef Mysliveček
Libreto Pietro Metastasio
Počet dějství 3
Originální jazyk italština
Premiéra 20. ledna 1775, Neapol, Teatro San Carlo
Česká premiéra 10. dubna 1973, Brno, Besední dům (koncertně)

Démofoón (v italském originále Demofoonte) je opera ve třech dějstvích českého skladatele Josefa Myslivečka. Bylo to jeho již druhé zhudebnění téhož populárního libreta italského básníka Pietra Metastasia, poprvé uvedeného roku 1733 s hudbou Antonia Caldary (první verzi Démofoónta Mysliveček napsal již roku 1769 pro Teatro San Benedetto v Benátkách). Tato opera (a všechny ostatní Myslivečkovy opery) náleží k žánru vážné opery nazývanému v italštině opera seria.

Vznik a historie díla[editovat | editovat zdroj]

V 18. století byla Metastasiova libreta natolik populární a žádaná, že někteří skladatelé zhudebnili totéž libreto i vícekrát. Reprízy totiž nebyly časté a divadla žádala spíše novou hudbu, zatímco známé a osvědčené libreto bylo pro diváka výhodou. Proto Mysliveček zhudebnil Démofoónta podruhé. Tentokrát byla opera napsána pro Teatro San CarloNeapoli, kde byla poprvé uvedena 20. ledna 1775 při oslavě narozenin krále Karla III. Španělského, bývalého vládce Neapolského království, jehož narozeniny a jmeniny byl stále připomínány divadelními představeními i za vlády jeho syna Ferdinanda. I tato opera byla u publika velmi úspěšná, a to natolik, že primadona této inscenace, sopranistka Antonia Bernasconiová, si odnesla árie z této opery s sebou do svého nového angažmá v Londýně.

Osoby a první obsazení[editovat | editovat zdroj]

Osoba Hlasový obor Premiéra (20. ledna 1775)
Démofoón (Demofoonte), král thrácký tenor Giuseppe Tibaldi
Dirkéa (Dircea), tajná manželka Timanta soprán Antonia Bernasconi
Timantés (Timante), považovaný za syna Démofoónta a dědice thráckého trůnu soprán (kastrát) Ferdinando Tenducci
Kreusa (Creusa), fryžská princezna, Timantova zamýšlená nevěsta soprán Elisabetta Fiorentini
Cherintos (Cherinto), syn Démofoónta, zamilovaný do Kreusy soprán (kastrát) Giuseppe Pugnetti
Matusios (Matusio), považovaný za Dirkéina otce bas Michele Mazziotti
Adrastos (Adrasto), kapitán královské gardy alt Celidea Squillace (v kalhotkové roli)

Děj opery[editovat | editovat zdroj]

Thrácký král Démofoón se ptal Apollónovy věštírny, jak dlouho musí pokračovat každoroční obětování jedné panny. Odpověď je záhadná: "tak dlouho, dokud na trůně sedí nevinný uchvatitel". Šlechtic Matusios se snaží ochránit svou dceru Dirkéu před obětováním. On ani Démofoón nevědí, že Dirkéa je tajně provdána za Timanta, Démofoóntova syna a dědice. Démofoón chce, aby se Timantés oženil s fryžskou princeznou Kreusou. Timantův mladší bratr Cherintos ji právě doprovází do thráckého království, cestou se však do ní zamiluje. Když se Timantés setká s Kreusou, přizná se jí, že si ji nemůže vzít, ale důvod nevysvětlí.

Dirkéa byla zadržena a uvězněna, když se pokoušela uprchnout ze země, a Démofoón nařizuje, aby byla neprodleně obětována. Timantés se ji snaží osvobodit, avšak bez úspěchu, naopak je sám také uvězněn. Kreusa prosí Démofoónta o milost. Král propouští Timanta i Dirkéu a Timantés se rozhodne vzdát se nároku na trůn ve prospěch Cherinta.

Náhle je nalezen dopis, který prozrazuje, že Dirkéa je Démofoóntovou dcerou, a tedy Timantés a Dirkéa jsou sourozenci. Timantés zoufá a snaží se Dirkéi vyhýbat. Z dalšího dopisu však vyjde najevo, že Timantés je ve skutečnosti synem Matusia. Všichni jsou šťastni: sňatek Timanta a Dirkéy se stává právoplatným a Cherintos je skutečným korunním princem a může se oženit s Kreusou. Není již třeba obětovat panny, protože Timantés již není "nevinným uchvatitelem trůnu".

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Demofoonte (Mysliveček) (1775) na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEČMAN, Rudolf. Josef Mysliveček. Praha : Editio Supraphon, 1981. S. 118-121, 123, 252.  
  • Daniel E. Freeman, Josef Mysliveček, "Il Boemo" (Sterling Heights, Mich.: Harmonie Park Press, 2009) ISBN 0899901484.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Původní Metastasiovo libreto k Demofoonte (v italštině).