Cryptobia helicis
 Cryptobia helicis | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Doména | Eukaryota |
| Říše | Protista ⇒ Protozoa (Excavata) |
| Kmen | Euglenozoa |
| Třída | Kinetoplatida |
| Podtřída | Metakinetoplastina |
| Řád | Parabodonida |
| Podřád | Parabodonina |
| Čeleď | Trypanoplasmataceae |
| Rod | Cryptobia |
| Druh | Cryptobia helicis |
| Binomické jméno | |
| Cryptobia helicis | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cryptobia helicis je symbiontem plicnatých plžů (Pulmonata) a patří do třídy kinetoplastida[1]. Byla objevena americkým paleontologem, parazitologem a anatomem Josephem Leidym[2].
Objev[editovat | editovat zdroj]
Cryptobia helicis objevil a popsal v roce 1846 Joseph Leidy[3]. Nalezl ho v materiálu odebraného z rozmnožovacího ústrojí tří druhů suchozemských plicnatých plžů, které nasbíral v okolí Filadelfie v Pensylvánii (USA)[4].
Morfologie[editovat | editovat zdroj]
Velikost C. helicis se pohybuje od 11,25 × 1,25 μm do 27 × 2,25 μm[4]. Tělo má lehce srpovitý tvar a je většinou 10-12x delší než širší, avšak mohou být pozorováni i kratší, či delší jedinci. Přední konec těla C. helicis je zaoblený a v zadní části se postupně zužuje do špičky. Arteriorní bičík dosahuje přibližně poloviny, až tří-čtvrtin délky těla. Adherentní bičík se nachází v zadní části těla, dosahuje délky těla jedince[4] a slouží k přichycování či ke klouzání po substrátu. Jádro se nachází ve středu, nebo lehce nad středem těla jedince[4]. Kinetoplast je dlouhý 2 až 2,5 μm a má tyčinkovitý tvar, který může být na jednom z konců tlustší[4]. K jeho zadnímu konci je připevněna mitochondrie. V cytoplasmě C. helicis se nachází drobné granulární inkluze[4].
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Cryptobia helicis se vyskytuje v prostředí bohatém na živiny, kde se živí bakteriemi[5]. Vyskytuje se, jak již bylo zmíněno, v zásobních váčcích (semenných schránkách) hlemýždě zahradního (Helix pomatia), kde je z ekologického hlediska spíše endobiotickým komenzálem než parazitem. Takže přítomnost C. helicis v semenných schránkách hlemýždě zahradního nemá na hostitele žádný vliv. U hlemýždě zahradního na našem území bývá nákaza prvokem C.helicis téměř 100%[5].
Kinetoplast[editovat | editovat zdroj]
C. helicis obsahuje tzv. pankineplastidovou DNA (pan-kDNA) a jedná se o mtDNA, která je rozprostřena po celém mitochondriálním lumen[6]. I přes to, že C. helicis je primitivní kinetoplastidový bičíkovec, tak si jeho mitochondriální (kinetoplastidová, či pankinetoplastidová) DNA zachovala nejsložitější strukturu, která je v přírodě známá. Tato velmi složitá DNA se skládá z 4,2 kb minikruhů (minicircles) a 43 kb maxikruhů (maxicircles). 85 % minikruhů je ve formě superzávitů (supercoil), 6 % ve formě relaxovaných monomerů a zbylých 9 % je ve formě katenovaných oligomerů, které se skládají jak ze superzávitů, tak relaxovaných oligomerů. Maxikruhy kódují typické mitochondriální geny a nikdy je nenajdeme v katenované formě jako minikruhy. Tato pan-kDNA představuje 36 % celkové buněčné DNA C. helicis[6].
C. helicis je díky této pan-kDNA vhodný pro evoluční studie[6]. Zároveň je také snadno kultivovatelný v čisté formě oproti jiným bodonidům, protože ke kultivaci nevyžaduje krmné bakterie. A ze sekvenací SSU a LSU rRNA bylo také zjištěno, že představuje nejstarší známou větev kinetoplastidní linie[6].
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ BRADBURY, Phyllis C. Chapter 3 - Parasitic Protozoa of Molluscs and Crustacea. Příprava vydání Julius P. Kreier. San Diego: Academic Press Dostupné online. ISBN 978-0-12-426018-4. DOI 10.1016/b978-0-08-092414-4.50008-9. S. 139–264. DOI: 10.1016/B978-0-08-092414-4.50008-9.
- ↑ Cryptobia helicis Leidy :: AlgaeBase. www.algaebase.org [online]. [cit. 2023-11-04]. Dostupné online.
- ↑ FENIK, SH. Hussen. Prevalence and occurrences of flagellated protozoan Cryptobia helicls in garden snail Helix sp.. American Journal of Research Communication. 2013, roč. 1(3), s. 163–167. Dostupné online. ISSN 2325-4076..
- ↑ a b c d e f KOZLOFF, Eugene N. The morphology of Cryptobia helicis leidy, with an account of the fate of the extranuclear organelles in division. Journal of Morphology. 1948-09, roč. 83, čís. 2, s. 253–279. Dostupné online [cit. 2023-11-04]. ISSN 0362-2525. DOI 10.1002/jmor.1050830206.
- ↑ a b HOFMANOVÁ, Helena. Praktická parazitologie ve výuce biologie. dspace5.zcu.cz. 2012. Dostupné online [cit. 2023-11-04].
- ↑ a b c d LUKES, J. Pankinetoplast DNA structure in a primitive bodonid flagellate, Cryptobia helicis. The EMBO Journal. 1998-02-01, roč. 17, čís. 3, s. 838–846. Dostupné online [cit. 2023-11-06]. DOI 10.1093/emboj/17.3.838. PMID 9451008.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Cryptobia helicis na Wikimedia Commons
