Chodský pes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chodský pes
Chodský pes
Chodský pes
Základní informace
Země původu Česko
Tělesná charakteristika
Hmotnost 16–25 kg
Výška † psi: 52–56 cm
feny: 48–52 cm
Barva černá s pálením
Klasifikace a standard
Skupina FCI neuznané plemeno
KPCHP standard
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Chodský pes (anglicky: Bohemian Shepherd) je české národní plemeno (oficiálně uznané od roku 1985). Byl šlechtěn tak, aby se co nejvíce podobal dochovaným vyobrazením, ale musel se také odlišit od již schválených plemen z jiných zemí. Barvu srsti má černou s rezavým pálením, dlouhá srst tvoří okolo krku hřívu. Střední velikost, temperament a učenlivost ho předurčují pro služební výcvik, výcvik záchranářský, agility, ale i jako pes tažný nebo doprovodný může najít své uplatnění.

Historie chodského psa[editovat | editovat zdroj]

Dospělý pes

Chodský pes je české národní plemeno a jeho historie se datuje již od 13. století, je tedy společně s pražským krysaříkem nejstarším českým plemenem.[1] Chodové na Šumavě střežili nejdůležitější cesty vedoucí od Domažlic do Německa. Doprovázeli je tvrdí, houževnatí a velmi odolní psi.[2] Kromě střežení pohraničí byli využívání i k pastevectví a stopování zvěře. Jindřich Šimon Baar psal o chodském psu ve svých vzpomínkách, Mikoláš Aleš ho zvěčnil na svých kresbách, které doplnily román Aloise Jiráska Psohlavci.

Chodský pes však téměř upadl v zapomnění. Až v roce 1984 se kynologové začali pokoušet o jeho znovuvytvoření.[3] V kynologickém tisku byly uveřejněny obrázky tohoto ovčáka a výzva pro případné majitele. Několik čtenářů se ozvalo s tím, že takového psa mají. První fáze regenerace tedy mohla začít. Základem pro nový chov chodského psa byla fenka Bessy, pes Dixi a později i pes Blesk.[2] Mezi lety 1987 a 1992 bylo odchováno 35 vrhů štěňat. V dalších třech letech se sjednotil typ chodského psa a ustálila jeho kohoutková výška.

OREADY KROSANDRA (15).JPG

Celkový vzhled[editovat | editovat zdroj]

Chodský pes je středně velký ovčácký pes, má obdélníkový rámec a harmonickou stavbu těla. Ideální kohoutková výška je u psů 52 - 55 cm, u fen 49 - 52 cm, toleruje se odchylka 2 cm. Váha se má pohybovat mezi 16 a 25 kg. Srst je dlouhá 5 - 12 cm, rovná, s hustou podsadou, díky ní je chodský pes odolný vůči povětrnostním vlivům. Zbarvení je černé se znaky. Rozložení znaků je pevně dáno standardem - nad očima, na lících, odkud přecházejí v klasický půlměsíc pod krkem, dále na hrudi a končetinách. Uši jsou krátké s bohatou srstí, blízko sebe nasazené a nesené, což dává chodskému psu ten správný výraz. Bohatá srst na hrudi tvoří tzv. límec.

Časté exteriérové vady[editovat | editovat zdroj]

Poslední dobou se v chovu chodských psů objevuje vyšší kohoutková výška, než je povolená, mnohdy to vzniká nevhodným křížením jedinců. Nesprávně rozmístěné znaky jsou také chybou; nesmějí být příliš světlé, nesmí se vyskytovat mimo předepsané partie, nesmí chybět úplně a musejí být zdálky viditelné.[4]

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Chodský pes je temperamentní, živý, přirozeně sebevědomý, bez známek nervozity a vždy dobře ovladatelný. Je velmi učenlivý, proto je schopen i náročného výcviku. Je i dobrým hlídacím psem, lze ho využít i jako psa asistenčního či záchranářského. Stejně tak dobře ale může střežit stáda ovcí apod. Je velmi silně citově vázán na svého majitele a jeho rodinu. Pro svou trpělivost a toleranci je skvělým společníkem pro děti.[5] Vůči cizím lidem je zdrženlivý, ale při ohrožení svých blízkých nebo jejich majetku umí být ostrý a útočný. S jinými psy vychází dobře ale většinou jejich společnost cíleně nevyhledává.

Péče[editovat | editovat zdroj]

Srst chodského psa je poměrně dlouhá, od 7 do 10 cm, a má hustou podsadu, líná tedy 2x ročně, na jaře a na podzim. V tomto období je nutné věnovat jí zvýšenou pozornost, mimo něj stačí vyčesávat jen 1x týdně. Chodští psi línají extrémně, nejsou tedy vhodní pro alergiky. Důkladné vyčesávání potřebuje hlavně srst v okolí krku, kde se tvoří husté límce. Nestříhá se ani netrimuje.

Vyžaduje pevný výcvik i výchovu, kde jsou jasně stanovené hranice, které pes nemůže překročit, např. pokud psovi jednou zakážeme chodit do domu, musí to dodržovat a my ho v tom nebudeme podporovat. Protože je to bystrý a učenlivý pes, rychle se učí. V štěněcím věku je nutná řádná socializace, kdy se pes seznámí s dopravními prostředky, cizími lidmi, zvířaty i jinými psy.

Zdraví[editovat | editovat zdroj]

Chodský pes není plemeno, které by trpělo na dědičné choroby, ale od roku 1997 je zavedeno povinné rentgenování kyčelních kloubů. Jedná se hlavně o prevenci dysplazie kyčelního kloubu a jedinci se stupněm výše než II. jsou vyloučeni z chovu. Jinými dědičnými chorobami chodští zvláště často psi netrpí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ANTALÍKOVÁ, Silvia. Chodský pes na fotografii [online]. Pes přítel člověka, 2015-06-24, [cit. 2016-11-27]. Dostupné online.  
  2. a b Historie plemene [online]. Klub přátel chodského psa, [cit. 2017-11-27]. Dostupné online.  
  3. Chodský pes [online]. Pejskař.cz, [cit. 2017-11-27]. Dostupné online.  
  4. Standard plemene dle KPCHP
  5. PROKOPOVÁ, Iva. Vítají vás chodští psi [online]. Chodský pes, [cit. 0206-11-27]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FINDEJS, Jan. Chodský pes. České Budějovice : Dona, 1997. 108 s. ISBN 80-85463-91-1.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]