Charles Gagnon (umělec)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Charles Gagnon
Narození23. května 1934
Montréal
Úmrtí16. dubna 2003 (ve věku 68 let)
Montréal
Povolánímalíř, fotograf a filmař
OceněníPrix Paul-Émile-Borduas (1995)
Národní řád Quebecu
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Charles Gagnon (23. května 1934, Montréal – 16. dubna 2003, tamtéž) byl kanadský multidisciplinární umělec známý pro svou malbu, fotografii a film.[1]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Charles Gagnon se narodil a vyrostl v Montrealu. Studoval grafické umění a interiérový design na Parsons School of Design v New Yorku, poté pokračoval na New York School of Interior Design.[2] Navštěvoval také večerní kurzy na Newyorské univerzitě, kde studoval u Paula Bracha (1955–1960).[2] Vzkvétající experimentální avantgarda města ho fascinovala a přispěla k rozvoji jeho přístupu:[3] V New Yorku byl v době, kdy se umělci Robert Rauschenberg a Jasper Johns odpoutali od abstraktního expresionismu.[4] Během těchto let, stimulován egyptským křídlem Metropolitního muzea, stejně jako britskými malíři, které viděl v New Yorku,[2] a samotným městem, zejména jeho znaky a opotřebovanými povrchy některých budov,[3] působil jako malíř a fotograf.[5] Později se měl nazývat členem New York School of Montreal, ačkoli žádná taková škola nikdy neexistovala.[4]

Když se vrátil do Montrealu, začal produkovat nejen obrazy, ale i konstrukce boxů.[5] Začal do svých obrazů v New Yorku začleňovat písmena a čísla, a začal vytvářet velká čtvercová a obdélníková chromatická pole, která jako by do sebe zapadala.[6] Jejich uspořádání členilo kompozici a vytvářelo okenní otvory. Zvláštní zájem této série s názvem Gap Paintings spočívá v prostorové nejednoznačnosti způsobené souhrou formálních protikladů – mezi přímou linií a cákanci barvy či gestickými tahy, mezi rovinností barevných ploch a pocitem hloubky vytvářené jejich překrýváním.[6] Série The Gap (1962–1963) měla také krajinářský rozměr, jak napovídaly zelené plochy a průhledy do obrazového prostoru.[6]

Po této sérii Gagnon rozvinul myšlenku kontrastních povrchů a materiálů.[5] Vytvářel také sítotisky, zvukové koláže a experimentální filmy.[5] Jeho malba spadá do několika hlavních období: bílé malby (1967–1969), markerů / Marqueurs (1973–1974), se Splitscreenspace series (1976 až 1983) a word paintings (1986 až 1990).[5] Gagnon také pracoval s fotografií, a to zejména na konci 70. let. V 90. letech střídal fotografii a malbu, až obojí spojil.[5] Jak napsal jeden historik umění, jeho umění je potvrzením toho, že malba může být zároveň „abstraktní, reprezentativní, figurativní a konceptuální“.[7]

Gagnon měl za svůj život řadu retrospektiv a samostatných i skupinových výstav. Musée d'art contemporain de Montréal představilo jeho celkovou tvorbu v roce 2001. V roce 2000 Kanadské muzeum současné fotografie a Kanadská národní galerie v Ottawě uspořádaly výstavy jeho fotografií; a v roce 2004 uskutečnila Kanadská národní galerie výstavu jeho prací.[8] Umělcova díla jsou v mnoha veřejných galeriích, včetně National Gallery of Canada.[1]

Gagnon začal svou učitelskou kariéru na Loyola College (nyní Concordia University ) v Montrealu. V roce 1975 nastoupil na katedru vizuálních umění na Ottawské univerzitě, kde vyučoval fotografii a mediální umění až do svého odchodu do důchodu v roce 1996.[9]

Zemřel na mrtvici v Montrealu 16. dubna 2003.[10]

Přijímací stipendium Charlese Gagnona Master of Fine Arts bylo založeno v roce 2004 katedrou vizuálních umění, University of Ottawa po jeho smrti.[9]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Gagnonova dcera je spisovatelka, kulturní kritička, kurátorka a pedagožka Monika Kin Gagnon,[11] jejíž práce zkoumá rasu, etnicitu a pohlaví v médiích, alternativních médiích a kulturní dopady globalizace.[12] Věnovala se také projektům kolem světové výstavy Expo '67.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Gagnon (artist) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Charles Gagnon [online]. [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  2. ↑ a b c Nasgaard 2008, s. 200.
  3. ↑ a b MURRAY, Joan. Canadian Art in the Twentieth Century. Toronto: Dundurn, 1999. Dostupné online. OCLC 260193722 S. 123. 
  4. ↑ a b GAGNON, François-Marc. Charles Gagnon's Feeler Green Stage 2 (1966) and the process of painting [online]. Alan Klinkhoff Gallery [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e f GODMER, Gilles. Charles Gagnon [online]. Canadian Encyclopedia [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c Contemporary Art in Québec, p. 20 [online]. Musée national des beaux-arts du Québec [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Nasgaard 2008, s. 204.
  8. ↑ GODMER, Giles. Charles Gagnon: The Appropriation of Meaning [online]. CFMDC [cit. 2021-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-02. (anglicky) 
  9. ↑ a b COUSINEAU-LEVINE, Penny. Charles Gagnon [online]. University of Ottawa, 2010 [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Charles Gagnon, obituary [online]. The Gazette, p. 50, April 19, 2003 [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Monika Kim Gagnon [online]. encyclopedia.com [cit. 2021-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Monika Kim Gagnon [online]. Concordia University, Montreal [cit. 2021-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NASGAARD, Roald. Abstract Painting in Canada. [s.l.]: Douglas & McIntyre, 2008. Dostupné online. ISBN 9781553653943. 
  • MACDONALD, Colin S. A Dictionary of Canadian Artists, vol. Two. Ottawa: Canadian Paperbacks Publishing, 1977. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Charles_Gagnon_(umělec)&oldid=22079027“