Cesar Klein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Cesar Klein
Narození 14. září 1876
Německo Hamburk, Německo
Úmrtí 13. března 1954 (ve věku 77 let)
Německo Lübeck, Německo
Alma mater Universität der Künste v Berlíně
Povolání malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
César Klein: intarzie v berlínském divadle Renaissance-Theater[1]

Cesar Klein (14. září 1876, Hamburk, Německo13. března 1954, Lübeck, Německo) byl německý expresionistický malíř. Byl zakládajícím členem skupiny Novembergruppe. Byl jedním z mnoha německých umělců, jejichž dílo bylo v roce 1933 odsouzeno jako zvrhlé umění a v roce 1937 vystaveno na výstavě Entartete Kunst v Mnichově.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Byl synem tesaře Carla Augusta (1850-1928) a jeho manželky Johanny Cathariny Margarethy Elsabe Kleinové z Elmshornu.[2] Po vyučení malířem César Klein navštěvoval od roku 1894 uměleckoprůmyslovou školu v Hamburku, potom Kunstakademie v Düsseldorfu a nakonec vzdělávací zařízení Uměleckoprůmyslového muzea v Berlíně. Zpočátku byl ovlivněn impresionismem, ale časem se obrátil k expresionismu. V roce 1903 se v Hamburku oženil se svou první manželkou Martou, rozenou Steffen (1879-1929).[3]

V roce 1910 patřil Klein mezi spoluzakladatele Neue Secession v Berlíně. O tři roky později při výmalbě kina Marmorhaus poprvé použil expresionistický design. V důsledku listopadové revoluce se připojil k několika avantgardním uměleckým skupinám, které se nechaly inspirovat revolučním převratem: v roce 1918 byl jedním ze zakladatelů Novembergruppe, v roce 1919 byl zvolen do představenstva pracovní federace Deutscher Werkbund a také se angažoval v umělecké radě Arbeitsrat für Kunst.[4] Jeho hlavním úkolem v letech 1919 - 1937 však byla výuka a působení na vzdělávací instituci Unterrichtsanstalt des Kunstgewerbemuseums Berlin, kde však od roku 1933 neměl dovoleno učit.

Na počátku dvacátých let vytvořil expresivní filmové scény pro filmy Genuine (1920) a Der Puppenmacher von Niang-King (1923) autora Roberta Wieneho a v Rakousku k Sodomě a Gomoře Mihály Kertész.

Po "zabavení moci" národními socialisty bylo Kleinovi zakázáno učit i malovat. V roce 1937 byly jeho práce očerněny na nacistické výstavě „Zvrhlé umění“ a 13 z jeho děl bylo zabaveno.[5] Od roku 1935 do roku 1945 žil v ústraní na venkově.[6]

V roce 1932 si vzal svou druhou manželku, houslistku Paulu Bock (* 1889) z Leeru.[7] Jeho tchýně byla malířka Marie Bock, která později v jeho domě strávila své stáří.

Jeho bratr Bernhard Klein (* 1888 v Hamburku, † 1967 v Berlíně) byl také umělec.

Díla[editovat | editovat zdroj]

Filmy[editovat | editovat zdroj]

  • 1920: Genuine
  • 1921: Hannerl und ihre Liebhaber
  • 1923: Der Puppenmacher von Kiang-Ning

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Pocty a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Das Renaissance-Theater und César Klein, datum přístupu: 30. dubna 2018
  2. Rolf Badenhausen: Klein, Cesar. Deutsche Biographie [1]
  3. Freundeskreis Cesar Klein e.V. [2]
  4. Marcel Bois: Kunst und Architektur für eine neue Gesellschaft. Russische Avantgarde, Arbeitsrat für Kunst und Wiener Siedlerbewegung in der Zwischenkriegszeit. In: Arbeit – Bewegung – Geschichte, Heft III/2017, S. 12–34, hier S. 23.
  5. Ernst Klee: Das Kulturlexikon zum Dritten Reich. Wer war was vor und nach 1945. S. Fischer, Frankfurt am Main 2007, ISBN 978-3-10-039326-5, S. 310.
  6. Siemensstadt-Bio Toter Link| date=2018-04 |archivebot=2018-04-05 06:48:03 InternetArchiveBot |url=http://w3.siemens.de/siemens-stadt/kleince0.htm
  7. Franklin Kopitzsch, Dirk Brietzke: Hamburgische Biografie-Personenlexikon. Bd. 2, Wallstein Verlag, Göttingen 2001, ISBN 3-7672-1366-4, str. 219
  8. Einer, der die Zeit aufnahm. In: die tageszeitung, Ausgabe Nord vom 8./9. März 2014, S. 46

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ruth Irmgard Dalinghaus, Cesar Klein (1876–1954), Angewandte Kunst – Werkmonographie mit Katalog, Bd. 1–3, Phil.-Diss. Berlín 1990
  • Ruth Irmgard Dalinghaus, Cesar Klein, Angewandte Kunst, in: Jahrbuch des Museums für Kunst und Gewerbe Hamburg, Bd. 17/18/19, 1998–2000, S. 177–198
  • Theodor Däubler: César Klein. Mit einer Selbstbiographie des Künstlers, einem farbigen Titelbild und 32 Abbildungen.Verlag Klinkhardt & Biermann, Lipsko 1919. (= Junge Kunst 5).
  • Uwe Haupenthal (Hrsg.): Cesar Klein 1876-1954. Metamorphosen. Verlag der Kunst, Husum 2004, ISBN 978-3-86530-063-8
  • Hans Knudsen: Der Bühnenmaler César Klein. Caesar Klein, Scenic Artist. In: Gebrauchsgraphik, Jg. 3, 1926, Nr. 11, str. 5–22 (Digitalisat)
  • Wulf Schadendorf: Museum Behnhaus. Das Haus und seine Räume. Malerei, Skulptur, Kunsthandwerk (= Lübecker Museumskataloge 3). 2. rozšířené a pozměněné vydání. Museum für Kunst u. Kulturgeschichte d. Hansestadt, Lübeck 1976, str. 75/76
  • Kay Weniger: Zwischen Bühne und Baracke. Lexikon der verfolgten Theater-, Film- und Musikkünstler 1933 bis 1945. Úvodní slovo: Paul Spiegel. Metropol, Berlín 2008, ISBN 978-3-938690-10-9, str. 206.
  • Sieben auf einen Streich: Die Malerei Cesar Kleins um 1909, výstavní katalog Kunstmuseum Ahrenshoop, spolupráce: Julia Zietlow, Ahrenshoop 2015, ISBN 978-3-9816136-8-1
  • Marcel Bois: Kunst und Architektur für eine neue Gesellschaft. Russische Avantgarde, Arbeitsrat für Kunst und Wiener Siedlerbewegung in der Zwischenkriegszeit. In: Arbeit – Bewegung – Geschichte, sešit III/2017, str. 12–34, zde str. 23.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]