Karyokarovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Caryocaraceae)
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxKaryokarovité
alternativní popis obrázku chybí
Karyokar Caryocar brasiliense
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád malpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleď karyokarovité (Caryocaraceae)
Voigt, 1845
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Plody Caryocar brasiliense
Květ Caryocar microcarpum

Karyokarovité (Caryocaraceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu malpígiotvaré (Malpighiales).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Stálezelené stromy nebo výjimečně i keře se střídavými nebo vstřícnými složenými listy s opadavými palisty nebo bez palistů. Vysoké stromy nezřídka s opěrnými pilíři. Listy jsou zubaté nebo vroubkované, nejčastěji trojčetné, někdy redukované na jediný lístek. Květy jsou velké a nápadné, oboupohlavné, pravidelné, v koncových hroznech. Kalich je z 5 (výjimečně 6) srostlých lístků. Koruna je z 5 (6) lístků volných nebo srostlých na bázi. Tyčinek je mnoho, jsou na bázi srostlé do prstence a nejčastěji opadávají vcelku společně s korunou, nejvnitřnější tyčinky jsou kratší, sterilní a produkují nektar. Semeník je svrchní, srostlý ze 4 až 20 plodolistů a se stejným počtem komůrek a volných čnělek. V každém plodolistu je 1 vajíčko. Plod je peckovicovitý, rozpadající se na jednosemenné díly (merikarpia).

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Karyokarovité se vyskytují v tropické Americe od Kostariky po Paraguay a Brazílii. Centrum druhové diversity je v deštném pralese Amazonie, na zaplavovaných i nezaplavovaných půdách.

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy rodu karyokar (Caryocar) jsou opylovány netopýry, přilákanými nektarem. Večer se květy vynoří se nad větvovím stromu a otevírají se, v časném ránu pak koruna vcelku spolu s přirostlými tyčinkami opadává. Květy rodu Anthodiscus jsou opylovány hmyzem, pravděpodobně ponejvíce včelami.

Plody karyokaru jsou pojídány hlodavci, kteří pravděpodobně také šíří semena.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V převážné většině dřívějších taxonomických systémů byla čeleď Caryocaraceae řazena do řádu čajovníkotvaré (Theales) v rámci podtřídy Dilleniidae.

V systému APG došlo v této skupině ke značným přesunům a čeledi bývalého řádu čajovníkotvaré (Theales) se ocitly na nejrůznějších místech systému vyšších dvouděložných rostlin. Čeleď Caryocaraceae byla přesunuta do řádu malpígiotvaré (Malpighiales)

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Dřevo stromů čeledi karyokarovité je tvrdé, velmi odolné proti hmyzu a je často využíváno ke stavbě lodí.

Semena i dužnina (mesokarp) mnohých druhů rodu karyokar jsou jedlé, druh Carycar nuciferum je za tímto účelem v tropech občas i pěstován. Z dužniny plodů karyokarů připravují brazilští indiáni kvašený nápoj. Plody obou rodů obsahují triterpenoidní saponiny a je z nich připravován extrakt používaný jako rybí jed při jednom z tradičních způsobů rybolovu.

Kůra druhu Anthodiscus obovatus je kolumbijskými indiány kmene Tucano používána jako součást šípového jedu, jehož hlavní složkou je výtažek z liány rodu kulčiba (Strychnos).

Seznam rodů[editovat | editovat zdroj]

Anthodiscus, Caryocar

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha : Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky)  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0-691-11694-6.
  • Gentry A.H. Wooden Plants of Northwest South America. Chicago: The Univ. of Chicago Press, 1996. ISBN 0-226-28943-5.
  • Berry P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IV). Timber Press, 1998. ISBN 0-915279-52-5
  • Valíček P. et al. Užitkové rostliny tropů a subtropů. 2. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
  • Wagerfuhr R. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]