Carlo Porta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Carlo Porta
Carlo Porta 1844.jpg
Narození 15. června 1775
Milán
Úmrtí 5. ledna 1821 (ve věku 45 let)
Milán
Příčina úmrtí dna
Místo pohřbení hřbitov San Gregorio v Miláně
Povolání básník a úředník
Národnost italská
Literární hnutí romantismus
Manžel(ka) Vincenza Prevostiová (1778–1860)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carlo Antonio Melchiore Filippo Porta (15. června 1775, Milán5. ledna 1821, tamtéž) byl nejvýznamnější italský romantický nářeční básník píšící v milánském dialektu vycházejícím z lombardštiny.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z úřednické rodiny, studoval v semináři v Monze a pak v Miláně. Protože byl jeho otec byl velkým příznivcem habsburské monarchie, donutilo ho roku 1798 ho francouzské tažení do Itálie přerušit studium a přestěhovat se k bratrovi do Benátek, které připadly Rakouskému císařství, a pracoval zde jako úředník finanční správy. Roku 1799 se ale vrátil do Milána a následně zde pracoval jako úředník. Roku 1806 se oženil s Vincenzou Prevostiovou, zámožnou vdovou po bývalém ministrovi Cisalpinské republiky, a měl s ní dva syny a dvě dcery.[2]

Carlo Porta

Studium v semináři mu zajistilo kvalitní vzdělání, ale zároveň v něm vyvolalo sklon k antiklerikalismu a silné sociální cítění. První verše začal psát v roce 1790, ale jen málo z nich vyšlo před rokem 1810. Ve svém vrcholném obodbí psal veršované novely s realistickými lidovými typy a ostré satiry na šlechtu a klér.[1] S mimořádnou pozorovatelskou vlohou a biedermeierskou poetikou v nich líčí život aristokracie a jejího služebnictva, drobného kněžstva i prostého lidu a kritizuje pověry a náboženské pokrytectví.[3] Pro jeho dílo si ho vážili a k jeho přátelům patřili mnozí jeho současnicí (například Ugo Foscolo, Alessandro Manzoni, Tommaso Grossi nebo Stendhal).[1]

Zemřel při záchvatu dny a byl pochován na milánském hřbitově San Gregorio. Hrob byl při likvidaci hřitova ztracen, ale jeho náhrobní deska je zachována v kryptě kostela.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Básníkova náhrobní deska v kryptě kostela San Gregorio v Miláně
  • Brindes de Meneghin all'Ostaria (1810).
  • Dormiven dò tosann tutt dò attaccaa (1810).
  • La mia povera nonna la gh'aveva (1810).
  • Epitaffi per on can d'ona sciora marchesa (1810).
  • E daj con sto chez-nous, ma sanguanon (1811).
  • Desgrazzi de Giovannin Bongee (1812, Trampoty Giovannnina Bongeeho).
  • Quand vedessev on pubblegh funzionari (1812).
  • I paroll d'on lenguagg, car sur Gorell (1812).
  • On Miracol (1813).
  • Fraa Zenever (1813, Bratr Zenever).
  • Fraa Diodatt (1814, Bratr Diodatt).
  • Olter desgrazzi de Giovannin Bongee (1814, Další trampoty Giovannnina Bongeeho).
  • Paracar che scappee de Lombardia (1814).
  • Marcanagg i politegh secca ball (1815).
  • La Ninetta del Verzee (1815, Ninetta z Verziere), žalostný příběh prostitutky.
  • El lament del Marchionn di gamb'avert (1816, Nářek Marchionna s křivýma nohama).
  • El viagg de Fraa Condutt (1816, Cesta bratra Condutta), satira.
  • El sarà vera fors quell ch'el dis lu (1817).
  • La nomina del Cappellan (1819, Jmenování kaplana), satira.
  • El Romanticismo (1819, Romantismus), polemická báseň s představiteli klasicismu.
  • La guerra di pret (1820, Válka kněží), satira.
  • Offerta a Dio (1820).
  • Meneghin biroeu di ex monegh (1820).
  • Poesie (1821, Básně), soubormé vydání.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Slovník italských spisovatelů, Praha: Libri 2004, S. 595-596.
  2. a b Biografia di Carlo Porta - Biografieonline
  3. PELÁN, Jiří. Kapitoly z francouzské, italské a české literatury. Praha: Karolinum 2007. S. 253.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]