Carl Weisshuhn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Carl Weisshuhn
Narození 27. února 1837
Rybnik
PruskoPrusko Prusko
Úmrtí 4. ledna 1919 (ve věku 81 let)
Na stoupách, (německy Seifenmühle)[pozn. 1]
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtí havárie na saních
Majetek 1 672 354 rakouských korun (pozůstalost)[1]
Znám jako majitel papírny
Titul ing.
Období přelom 19. a 20. století
Nábož. vyznání evangelík
Manžel(ka) Friderike (roz. Breyer)
Děti Friederike (* 1867)
Carl ml. (*1867)
Felix (* 1874)
Ernst (* 1879)
Rodiče Carl Wilhelm Weisshuhn
Ida Maria (roz. Engerová)
Příbuzní Joy Adamsonová (pravnučka)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carl Weisshuhn (27. února 1837, Rybnik4. ledna 1919, Na stoupách, německy Seifenmühle) byl slezský podnikatel, známý především jako majitel papírny v Žimrovicích.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a rozvoj podnikání[editovat | editovat zdroj]

Carl Weisshuhn se narodil v myslivně Jeruzalém blízko obce Rybnik do rodiny místního nadlesního. V mládí si spolu s bratrem Paulem pronajal takzvaný Nový mlýnHradce nad Moravicí a udělal z něj výdělečný podnik. V roce 1862 se – opět společně s bratrem – usadil v Lesních Albrechticích, kde měli pronajatý mlýn. K mlýnu přistavěli pilu a mimo to také podnikali ve stavebnictví – budovali cesty a železnici v celém Slezsku a na Moravě. 7. února 1864 se Carl oženil s Friderike Breyer z Větřkovic. Roku 1870 byla firma na výrobu železničních pražců Carla Weisshuhna přesunuta do Opavy, kde se po několika stěhováních usídlila v domě na Ensově (dnes Veleslavínově) ulici.

Rozšiřování podniků[editovat | editovat zdroj]

Celý podnik rodiny Weisshuhnů se na konci 19. století skládal ze řady mlýnů a pil v oblasti od Kružberka po Opavu, několika břidlicových lomů a od roku 1884 statku v Melči a lázní Jánské Koupele. Mimo všechny tyto podnikatelské aktivity se chtěl Carl věnovat těžbě zlata a proto spolu se svými syny navštívil několikrát studijně USA. Na těchto cestách se spřátelil s Thomasem Edisonem a prohloubil svůj vztah k pokroku.[2] Toto se promítlo do skutečnosti, že byl v roce 1910 prokazatelně prvním vlastníkem automobilu na Opavsku a v roce 1911 vytvořil projekt přehrady na řece Moravici, která měla shodou okolností stát téměř na stejném místě, kde dnes stojí kružberská přehrada.[1][2]

Papírna[editovat | editovat zdroj]

Jeho asi nejznámější podnikatelský počin se udál mezi lety 18881891, kdy nechal vystavět papírnu v Žimrovicích. Celý projekt byl tak finančně náročný, že firma Weisshuhn musela prodat část melčského statku, aby měla dostatek prostředků na jeho realizaci. Hlavní podmínkou pro výstavbu továrny bylo vybudování náhonu, kterým se do papírny přemísťovalo dřevo ze vzdálenosti až 60 kilometrů proti proudu řeky.[3] Celé dílo vyprojektoval Carl Weisshuhn osobně. Papír dodávala nová továrna opavskému velkoobchodníkovi Raymundu Habelovi. V roce 1907 vzniklo Weisshuhnovo obchodní oddělení a roku 1908 založil za účelem prodeje vyrobeného papíru Carl Weisshuhn se svými syny Carlem ml. a Ernstem obchodní společnost Carl Weisshuhn und Söhne. Roku 1914 byla vybudována úzkokolejná koňská vlečka na trase Hradec nad Moravicí – Žimrovice, která navazovala na trať Opava – Hradec. Obrovské zisky v období první světové války přinesla firmě výroba papírových pytlů, kterou Carl zavedl podle vzoru okoukaného v USA. Papírenský náhon je dnes stále funkční, ovšem dřevo pro továrnu se po něm přestalo dodávat v roce 1966. Továrna je od roku 2006 součástí korporace Smurfit Kappa, která je jedním z největších výrobců papíru na světě.[4]

Dne 4. ledna při kontrole lesa měl Carl Weisshuhn nehodu na saních a ještě téhož dne svým zraněním v rodinném sídle Na stoupách podlehl. V té době se řadil mezi nejbohatší muže tehdejšího rakouského Slezska. Tento štědrý a dobrosrdečný muž po sobě zanechal majetek přesahující půl druhého milionu rakouských korun, ale také celkem třináct dětí, které měl se svou ženou Friderike.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Osada, dnes na dně vodního díla Kružberk.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b TICHÝ, Antonín. Bílý kur a lvice Elsa [online]. Freiheit, 2009-05-26, [cit. 2014-09-19]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b KOZELSKÝ, Pavel. Weisshuhnův kanál [online]. Nízký Jeseník.cz, průvodce při toulkách krajinou, [cit. 2014-09-20]. Dostupné online. (česky) 
  3. Weisshuhnův náhon [online]. Hradec nad Moravicí - zpravodajský server, [cit. 2014-09-20]. Dostupné online. (česky) 
  4. TICHÝ, Antonín; ZAHNAŠ, Petr. Otisky neobyčejné osobnosti Carla Weisshuhna v údolí Moravice [online]. Oživlý svět technických památek, [cit. 2014-09-20]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]