Carl-Gustav Arvid Rossby

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Carl-Gustav Arvid Rossby
Narození 28. prosince 1898
Stockholm, Švédsko
Úmrtí 19. srpna 1957 (ve věku 58 let)
Stockholm, Švédsko
Alma mater Stockholmská univerzita
Zaměstnavatelé Chicagská univerzita
National Weather Service
Massachusettský technologický institut
Švédský hydrometeorologický ústav
Woods Hole Oceanographic Institution
Ocenění medaile Carla-Gustafa Rossbyho (1953)
International Meteorological Organization Prize (1957)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Carl-Gustav Arvid Rossby [kɑːɭˈgʉsˌtav ˈarvɪd ˈrɔsːby] IPA (* 28. prosince 1898 Stockholm, Švédsko – † 19. srpna 1957 Stockholm, Švédsko) byl švédský respektive americký meteorolog. Zakladatel americké meteorologické školy – chicagská meteorologická škola dynamické meteorologie. Popsal dlouhé planetární vlnyRossbyho vlny.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 28. prosince 1898 ve Stockholmu.

Studoval matematiku, fyziku a geofyziku na Stockholmské univerzitě. Byl na stáži u Vilhelma Bjerknese v Bergenu a v Lipsku.

Po studiích působil u Švédského hydrometeorologického ústavu a jako meteorolog při oceánografických expedicích. Přitom studoval matematickou fyziku.

Od roku 1926 působil v USA ve Washingtonu, D.C. v National Weather Service, kde sloučil teoretickou práci o turbulencích s povětrností službou pro civilní letectví.

V roce 1928 založil první americkou katedru meteorologie na Massachusettském institutu technologií. V tomto období se začal zajímat o termodynamiku atmosféry, promíchávání a turbulence a interakcemi mezi oceány a atmosférou.

V roce 1938 se stal občanem USA a následující rok se stal ředitelem National Weather Service. V roce 1939 publikoval práci o dynamice akčních center.

V roce 1940 byl jmenován profesorem na Chicagské univerzitě a obrátil svou pozornost opět na problematiku dlouhovlnných pohybů atmosféry. Úspěšně identifikoval a popsal tryskové proudění a po něm pojmenované Rossbyho vlny.

Během druhé světové války byl konzultantem spojeneckých vojsk a organizoval výcvik vojenských meteorologů, kteří byli převážně z chicagské katedry – většina z nich po válce pokračovala v matematickém popisu dynamiky atmosféry už s použitím počítačů. Během války se zabýval intenzivněji tryskovým prouděním.

Po 20 letech v USA se vrátil do Švédska. V roce 1947 byl jmenován profesorem na Stockholmské univerzitě a posléze ředitelem Švédského hydrometeorologického ústavu.

Založil vědecký časopis Tellus. Na sklonku života se zabýval chemickým klimatem atmosféry. Zemřel 19. srpna 1957 ve Stockholmu ve věku 58 let.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KRŠKA, Karel; ŠAMAJ, Ferdinand. Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001. 568 s. ISBN 80-7184-951-0. S. 197, 236, 280, 383, 412.