Capriccio (malířství)

Capriccio (italská výslovnost: [kapˈrit.t͡ʃo]) znamená ve výtvarném umění, zejména v malbě, florentské mozaice, kresbě a rytině architektonickou fantazii, která spojuje budovy, archeologické ruiny, další stavební prvky a krajinné scenérie do fiktivních, někdy fantaskních kombinací, v popředí může být figurální stafáž v podobě postav, prchajících jezdců. Styl capriccio spadá pod obecnější pojmy krajinomalba. Termín je používán pro různé výtvarné obory s prvkem fantasy (jako capriccio v hudbě). Tento výtvarný žánr se objevil v renesanci, zejména oblíbený byl v manýrismu a v baroku, přetrval do období romantismu.

Historie

Předchůdce tohoto žánru obrazů lze nalézt v italském malířství ze 16. století, v němž tvořily kvadraturu, architektonickou kulisu kompozic velkoformátových fresek a nástropních dekorací s figurálními výjevy. V umění 17. století se staly samostatnými náměty pro obrazy.^[1]

K prvním mystifikátorům patřili výtvarníci na dvoře císaře Rudolfa II. Mezi první malíře, kteří pracovali tímto stylem v Římě kolem poloviny 17. století, patřili Alessandro Salucci a Viviano Codazzi. Představují dva odlišné přístupy k žánru: Codazzi byl ve svých obrazech realističtější, Salucci ve svém přístupu projevil větší kreativitu a svobodu. Uspořádal římské památky tak, aby odpovídaly jeho kompozičním cílům.^[2] Fresky Agostina Tassiho a obrazy měst Clauda Lorraina a Hermana van Swanevelta, které viděl v Římě, možná Viviana Codazziho inspirovaly k tvorbě ve stylu capricci.^[3]

Další mistři capriccia

Malíř Giovanni Paolo Pannini (1691–1765).
Rytec Giovanni Antonio Canal (lepty).
Charles Robert Cockerell: obraz Pocta siru Christopheru Wrenovi (A Tribute to Sir Christopher Wren)
Joseph Gandy: Sen profesora (A Professor's Dream)
Carl Laubin namaloval řadu moderních capricc.
Bernardo Bellotto bývá považován za dokumentaristu soudobých měst, ale maloval také capriccia
Francisco Goya vytvořil sérii osmdesáti tisků Los Caprichos (Rozmary). Poslední skupina tisků v jeho sérii The Disasters of War (Katastrofy války), kterou nazval „caprichos enfáticos“ („důrazné rozmary“), je daleko od ducha veselé fantazie, kterou tento termín obvykle naznačuje.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Capriccio (art) na anglické Wikipedii.

↑ Alessandro Salucci (Florence 1590–1655/60 Rome) and Jan Miel (Beveren-Waes 1599–1664 Turin), An architectural capriccio with an ionic portico, a fountain, a two-story loggia, a Gothic palace and figures on a quay at Christie's
↑ Importante architettura di Alessandro Salucci (Firenze 1590-Roma dopo il 1650) Archivováno 8. 8. 2016 na Wayback Machine. at Antiquares
↑ Ludovica Trezzani. "Codazzi, Viviano." Grove Art Online. Oxford Art Online. Oxford University Press. Web. 24 Apr. 2016

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu capriccio na Wikimedia Commons
17th and 18th century Italian Ruin Paintings: Picturing the Past and Its Remains

[1] Alessandro Salucci (Florence 1590–1655/60 Rome) and Jan Miel (Beveren-Waes 1599–1664 Turin), An architectural capriccio with an ionic portico, a fountain, a two-story loggia, a Gothic palace and figures on a quay at Christie's

[2] Importante architettura di Alessandro Salucci (Firenze 1590-Roma dopo il 1650) Archivováno 8. 8. 2016 na Wayback Machine. at Antiquares

[3] Ludovica Trezzani. "Codazzi, Viviano." Grove Art Online. Oxford Art Online. Oxford University Press. Web. 24 Apr. 2016

[1]

[2]

[3]