Herman van Swanevelt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Herman van Swanevelt
Konstantinův oblouk, Řím
Konstantinův oblouk, Řím
Narození 1603
Woerden, Nizozemsko
Úmrtí 1655 (ve věku 51–52 let)
Paříž
Země Nizozemsko
Národnost nizozemská
Povolání barokní malíř a rytec
Hnutí Bentvueghels
Mecenáš rodina Barberiniů
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Herman van Swanevelt (1603 Woerden1655 Paříž) byl vlámský barokní malíř a rytec.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve vlámském Woerdenu v rodině prosperujících řemeslníků, mezi jejichž předky patřil slavný malíř Lucas van Leyden. Kdo byl Swaneveltovým učitelem zůstává záhadou. Nová hypotéza naznačuje, že byl žákem Willema Buytewecha.[1] Své první podepsané a datované dílo namaloval v roce 1623 v Paříži. V roce 1629 se přestěhoval do Říma, kde vytvořil mnoho krajinomaleb. Ve svých obrazech ukázal nový typ idylické, sluncem zalité krajiny, kde světlo odráží denní dobu. Byl možná jeden z prvních, kdo maloval krajiny bez biblických a mytologických témat. Swanevelt se stal členem uměleckého spolku Bentvueghels. Ve sdružení bylo zvykem každému přidělit přiléhavou přezdívku. Jeho přezdívka byla "Heremiet" (Poustevník). I když byl členem sdružení, dával přednost práci o samotě.[2]

Rozvinul styl jiných vlámských umělců, Paula Brila a Cornelise van Poelenburcha, kteří zobrazování italské krajiny jako žánr v podstatě založili. Tento styl krajinomalby vstoupil do své klasické fáze po roce 1630 s příchodem Swanevelta a jeho přátel a současníků Pietera van Laera a Clauda Lorraina.[3] Swaneveltovy obrazy si získaly velkou oblibu a rodina Barberiniů, papež Urban VIII. a Vatikán mu zadali práci na zakázce v klášteře Montecassino. Spolu s Lorrainem a dalšími maloval obrazy pro nový palác Filipa II. Španělského „Buen Retiro“ v Madridu.[4]

V roce 1641 se vrátil do Paříže, kde už zůstal do konce života, kromě příležitostných návštěv rodného Woerdenu. V roce 1651 se stal členem Académie royale de peinture et de sculpture (Královská akademie malby a sochařství) v Paříži. Spolupracoval na výzdobě paláce Hôtel Lambert, vytvořil mnoho kreseb a leptů. Jeho patrony ve Francii byli kardinál Richelieu a král Ludvík XIV.[5] Swanevelt žil v ulici Rue du Temple, kde také zemřel.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Odpočívající lovec

Po roce 1630 vývoj jeho malby probíhal paralelně s uměním Lorrainovým, v některých směrech jej dokonce předběhl. Během třicátých let Swanevelt zdokonalil svůj styl zobrazení idylické krajiny. Zanechal tak důležitý odkaz pro další generaci nizozemských malířů pracujících v Itálii, jako byl Cornelis van Poelenburch a Bartholomeus Breenbergh, a také jejich pokračovatelům, kteří napodobovali jeho monumentální kompozice a jeho využití jižního slunečního světla. V posledním desetiletí svého života podnikl Swanevelt několik výletů do Woerdenu. Maloval zde sice nizozemskou krajinu, ale s typickým jižním slunečním světlem.[6]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Po dlouhou dobu jediné nástěnné malby připsané Swaneveltovi byly dvě lunety v sakristii římského kostela Santa Maria sopra Minerva, které jediné se dochovaly. Umělecká historička Susan Russell je toho názoru, že vlys se sedmi scénami z Josefova života podle Starého zákona ve východním křídle paláce Palazzo Pamphilj na náměstí Piazza Navona také namaloval Swanevelt.[7] Jeden z Swaneveltových leptů z roku 1654 Zrození Adonise je možné zhlédnout v Utahu v Muzeu výtvarných umění (Museum of Fine Arts), kde je součástí stálé expozice.[8]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Herman van Swanevelt na anglické Wikipedii.

  1. From Codart on Swanevelt. www.codart.nl [online]. [cit. 2019-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-28. 
  2. From Landschap Erfgoed Utrecht with detailed information in dutch. www.collectieutrecht.nl [online]. [cit. 2019-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-08-01. 
  3. From Codart on Swanevelt. www.codart.nl [online]. [cit. 2019-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-28. 
  4. From The Web Gallery of Art, and their biography with information on his work in Spain
  5. From Abstract on his Etchings by Anne Charlotte Steland
  6. Z muzea ve Woerdenu s mnoha podrobnostmi o Swaneveltovi, nizozemsky
  7. Susan Russell: Burlington Magazine, Vol. 139, No. 1128 (březen 1997), str. 171-177
  8. From the Utah Museum of Fine Art [online]. [cit. 2019-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-07. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]