Bzikavka dešťová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBzikavka dešťová
alternativní popis obrázku chybí
Bzikavka dešťová
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řáddvoukřídlí (Diptera)
Podřádkrátkorozí (Brachycera)
Čeleďovádovití (Tabanidae)
Rodbzikavka (Haematopota)
Binomické jméno
Haematopota pluvialis
(L., 1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bzikavka dešťová (Haematopota pluvialis), lidově hovado, je hmyz z čeledi ovádovitých a nejhojnější zástupce rodu Haematopota.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Bzikavka dešťová dosahuje velikosti kolem 1 cm, od ostatních druhů je rozlišitelná podle šedo-hnědě skvrnitých křídel.[1] Je dobrým letcem.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Hojná až velmi hojná, obvykle v blízkosti vod. Vyskytuje se do nadmořských výšek kolem 2000 m n. m.[1]

detail hlavy

Vývoj a potrava[editovat | editovat zdroj]

Po zásnubním letu následuje kopulace na zemi. Samička následně vyhledává teplokrevné živočichy včetně člověka, aby nasátím krve mohla zajistit vývoj vajíček. Kůži nepropichuje a krev nenasává jako např. komár, ale prokousne ji a vytékající krev olizuje. (Kousnutí je poměrně bolestivé, svědivé a může způsobit velké otoky.) Při vyhledávání potravy se orientuje zrakem, na kratší vzdálenosti čichem a podle tepla. Vajíčka klade ve skupinkách na rostliny. Dravé larvy žijí a kuklí se v bahně[2] nebo vlhké půdě. Jejich potravou jsou drobní bezobratlí (např. plži, hmyz). V podmínkách České republiky se vyvíjí jedna generace ročně. Dospělci se objevují od června do října.[1] Samci se živí nektarem.

Na území České republiky napadá z ovádů člověka nejčastěji právě bzikavka dešťová a bzikavka slepoočka.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d [REICHHOLF-RIEHMOVÁ, Helgard. Hmyz a pavoukovci. Praha: Knižní klub, Ikar, 1997. 287 s. ISBN 80-7176-583-X. Kapitola Bzikavka dešťová, s. 230. ]
  2. [ČIHAŘ, Jiří. Příroda v ČSSR. Praha: Nakladatelství práce, 1978. 384 s. 24-001-78. S. 171. ]
  3. [DMITRIJEV, Jurij. Hmyz. Praha: Lidové nakladatelství, 1987. 192 s. 26-046-87. S. 182. ]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]