Bruno Weigl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bruno Weigl
Základní informace
Narození16. června 1881
Brno
Úmrtí25. září 1938 (ve věku 57 let)
Brno
Žánryopera a klasická hudba
Povoláníhudební skladatel a muzikolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bruno Weigl (16. června 1881 Brno25. září 1938 tamtéž) byl moravský hudební vědec a skladatel

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Vysokou školu technickou v Brně. Absolvoval v roce 1904 a až do roku 1924 pracoval ve státních službách. Vedle toho studoval na hudební škole Brünner Musikvereinu hru na klavír u Richarda Wickenhausera a kompozici u profesorů Otto Kitzlera a Rodericha Mojsisovicse.

V roce 1907 se oženil s Růženou Soltzovou. Rozvedl se v roce 1924 a ještě téhož roku se oženil znovu s Ludmilou Friedlovou. V tomto roce také ukončil všechny své mimohudební aktivity a zcela se věnoval kompozici a hudební teorii. Publikoval rozsáhlou učebnici harmonie a zabýval se systematickým soupisem violoncellové a varhanní literatury. Jeho hudební dílo vychází z tvorby impresionistů. Věnoval se i práci organizační. Podílel se na pořádání soukromých hudebních večerů a po roce 1918 i na činnosti Deutsche Gesellschaft für Wissenschaft und Kunst in Brünn

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Hudební díla[editovat | editovat zdroj]

  • Mandragola (opera, 1912, Brno)
  • The Watchman's Report (písně, text Sir John Bowring)
  • Schmieds Schmerz (písně, text Otto Julius Bierbaum)
  • Drei Abendstimmungsbilder für grosses Orchester

Muzikovědná díla[editovat | editovat zdroj]

  • Harmonielehre. Band 1: Die Lehre von der Harmonik der diatonischen, der ganzton. und der chromatischen Tonreihe. 1925, Mainz: B. Schott's Söhne
  • Harmonielehre. Band 2: Musterbeispiele zur Lehre von der Harmonik. 1925, Mainz: B. Schott's Söhne
  • Handbuch der Violoncell-Literatur: Systematisch geordnetes Verzeichnis der Solo- und instruktiven Werke für den Violoncell / Zusammengestellt, mit kritischen Erläuterungen und Angabe der Schwierigkeitsgrade versehen. 1929, Wien: Universal-Edition
  • Handbuch der Orgelliteratur: Systematisch geordnetes Verzeichnis der Solokompositionen und instruktiven Werke für Orgel. – Zusammengestellt, mit kritischen Erläuterungen und Angaben der Schwierigkeitsgrade versehen. Vollständige Umarbeitung des Führers durch die Orgelliteratur. 1931, Leipzig: Leuckart
  • Dittersdorf als Sinfoniker (Musikalische Wochenblatt, 1908, s. 282)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]