Boris Volynov
| Boris Valentinovič Volynov | |
 Boris Volynov na sovětské poštovní známce (vlevo) | |
| Státní příslušnost |
 SSSR/ Rusko |
|---|---|
| Datum narození | 18. prosince 1934 (85 let) |
| Místo narození | Irkutsk SSSR |
| Předchozí zaměstnání |
Inženýr |
| Hodnost | Plukovník |
| Čas ve vesmíru | 52d 07h 17m |
| Kosmonaut od | 1960 |
| Mise | Sojuz 5, Sojuz 21 |
| Kosmonaut do | 1982 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Boris Valentinovič Volynov, rusky Волынов, Борис Валентинович , (*18. prosinec 1934 Irkutsk,[1] SSSR), je sovětský letec a kosmonaut ruské národnosti z lodí Sojuz.
Obsah
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí a výcvik[editovat | editovat zdroj]
Vyrůstal v hornickém městě Prokopijevsk v Kuzbasu.[2] Matka byla lékařkou, nevlastní otec sloužil v armádě. Boris se přihlásil do leteckého učiliště, chtěl být letcem, přijali ho jen jako navigátora. Ale časem dosáhl svého snu, létal a stal se kosmonautem. Do Hvězdného městečka ho přijali s první skupinou. Kolega kosmonaut German Titov jej popsal jako vysokého mladého člověka s jasnýma očima a vlnivými tmavými vlasy. Vše dělal klidně a uvážlivě, nicméně Jurij Gagarin připomínal i jeho temperamentnost a výtečné znalosti.
Lety do vesmíru[editovat | editovat zdroj]
Do vesmíru se dostal roku 1969 na Sojuzu 5 společně s Jelisejevem a Chrunovem. Po spojení se Sojuzem 4 na orbitě oba jeho partneři přestoupili ze Sojuzu 5 na Sojuz 4, na Zemi, na území Kazachstánu tedy přistál sám. Se čtyřmi vyraženými zuby, protože padáky nestačily loď ubrzdit. Po úspěšném letu získal první řády a vyznamenání, ale hlavně se musel přeškolit na novou techniku. Když startoval Saljut 3, byl v Řídícím středisku létání jako spojovací operátor.[3]
Po sedmi letech letěl podruhé na Sojuzu 21 společně s kosmonautem Vitalijem Žolobovem. Připojili se k orbitální stanici Saljut 5, kde pracovali 49 dní. Start i přistání byly stejné, jako při prvním letu.[zdroj?] Až dodatečně se přiznali k ostré hádce a ohrožení pistolí, kterou Volynov vytáhl na svého kolegu.[zdroj?] Na Zem se vrátili předčasně[zdroj?] a za trest[zdroj?] již nikdy ani jeden z nich do vesmíru neletěl.[4] Ve svých dvou letech strávil na oběžné dráze 52 dní.
Po letech[editovat | editovat zdroj]
V roce 1990 byl plukovníkem a toho roku byl vyřazen ze Střediska kosmonautů. Cestoval po mnoha různých konferencích a srazech kosmonautů, např. v roce 2005 byl na 21.ročníku Kosmických dní v Německu. Je ženatý, má dvě děti.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 354.
- ↑ CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Saljut 5, s. 55.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Boris Valentinovič Volynov, s. 239.
- ↑ Kosmonauti se kdysi málem postříleli. Zavalení horníci naštěstí nemají zbraně [online]. Technet.idnes.cz [cit. 2010-08-26]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Boris Volynov ve Wikimedia Commons - Na webu Kosmo
- Web Pacnera
