Boje o Aleutské ostrovy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Boje o Aleutské ostrovy
Konflikt: Druhá světová válka, Válka v Tichomoří
Boj o ostrov Attu
Boj o ostrov Attu
Trvání: 3. červen 1942 - 15. srpen 1943
Místo: Aleutské ostrovy, Aljaška
Výsledek: Vítězství Spojenců
Strany
Vlajka USA se 48 hvězdami USA
Kanada Kanada
Japonsko Japonské císařství
Velitelé
US Navy:
Vlajka USA se 48 hvězdami Thomas C. Kinkaid
Vlajka USA se 48 hvězdami Francis W. Rockwell
US Army:
Vlajka USA se 48 hvězdami Albert E. Brown
Vlajka USA se 48 hvězdami Archibald V. Arnold
Vlajka USA se 48 hvězdami Simon Bolivar Buckner mladší
Kanadská armáda:
Kanada George R. Pearkes
Kanada Harry W. Foster
Japonské císařské námořnictvo:
Námořní znak Japonska Boširo Hosogaja
Námořní znak Japonska Kakudži Kakuta
Japonská císařská armáda:
Japonsko Jasuo Jamasaki

Síla
144 000[1] 8 500[1]
Ztráty
1 481 mrtvých,
225 zničených letadel[2]
{640 mrtvých/pohřešovaných;
3416 zraněných/nemocných}.
ztráty US Navy:
1 válečná loď "USS Abner Read (DD-526)" poškozena. 70 ztrát. Viz;[3]
USS S-27 (SS-132) ztracena v červnu 1942 {žádné ztráty na životech}
USS Grunion (SS-216)" ztracena 30. července 1942 {70 mrtvých}<
4350 mrtvých,
7 válečných lodí potopeno,
9 nákladních lodí potopeno[4]

Boje o Aleuty byly vojenskou kampaní mezi USA a Japonskem, která byla vybojována během druhé světové války na Aleutských ostrovech a v okolních vodách. Kampaň začala japonským náletem na aljašský přístav Dutch Harbor 3. června 1942, což bylo součástí císařskou armádou prosazené operace AL. Poté se Japonci vylodili na ostrovech Attu a Kiska. V roce 1943 přešli Američané do protiútoku a vyhnali Japonce z Aleut. Byl to jediný pozemní útok Japonského císařství na vlastní (kontinentální) USA.

Attu[editovat | editovat zdroj]

Mapa bojů o ostrov Attu

V říjnu 1942 se Japonská císařská armáda vylodila na Aleutském ostrově Attu. Japonská armáda pod velením Jasua Jamasakiho rychle dobyla jediný obydlený bod na ostrově Attu Station. Protiútok však na sebe nenechal dlouho čekat. Válečná plavidla pod velením kontradmirála Kinkaida vypluly ze Studeného zálivu 4. května 1943 a 7. května se vylodí na plážích 7. divize, která byla součástí 51. operačního svazu, kterému velel kontradmirál Rockwell. Tento datum výsadku nebyl dodržen, kvůli špatnému počasí. Operaci zahájily ponorky Nautilus a Narwhal, které 11. května vysadily na Šarlatové pláži průzkumný oddíl. Za několik hodin vstoupilo na břeh dalších 400 mužů a pochodovali na jih k Holtzově zátoce. Na Červené pláži proběhlo vylodění bez problémů. Nepřítel se zatím neukázal. Na jihu v zátoce Massacre se vylodilo přes 2 000 vojáků, ale se zpožděním kvůli husté mlze. Vylodění nebylo pro Japonce překvapení a proto se pokusili jej zničit ještě na moři. To se ale nepovedlo a tak plukovník Jamazaka zůstal odkázán sám na sebe. Plukovník rozhodl stáhnout všechny síly do údolí mezi Holtzovou zátokou a zátokou Massacre s tím, že důležitou spojku zablokuje a bude klást odpor jak jen to bude možné. Další dva dny byl postup velmi pomalý a proto byl odvolán velitel 7. divize generálmajor Brown a nahradil ho generálmajorem Eugenem Landrumem. 15. května zaútočil 32. pluk pod velením Franka L. Culina směrem k Holtzově zátoce a už 17. května se setkali se silami postupujícími z Massacre a to i přes nešťastnou událost kdy Culinovy vojáky bombardovalo vlastní letectvo. Dále americké síly dobyli Holtzovu zátoku a Japonci se museli stáhnout na východ odtud do místa nazvané Čičagovův přístav. V noci z 28. na 29. května zahájili Japonci sebevražedný protiútok. Podařilo se jim prolomit a dostali se až ke dvěma velitelským stanovištím a do nemocnice, kde ubodali všechny zraněné a místního kaplana. Poslední Japonci byli zničeni 30. května.

Kiska[editovat | editovat zdroj]

Japonci se vylodili na Kisce 6. června 1942 a obsadili místní meteorologickou stanici. Zřídili zde také tábor pro okupační armádu čítající 5400 mužů, ponorkovou základnu a letiště. Zpětné dobytí Spojenci doprovázelo fiasko. Americké zpravodajské službě uniklo, že se císařská armáda po vyhodnocení, že je tento bod neudržitelný, tajně evakuovala, a tak vylodění obrovské flotily Američanů a Kanaďanů na ostrově roku 1943 vyšlo naprázdno. Než byl v mlžném počasí a nepřehledném terénu celý ostrov obsazen a došlo ke zjištění, že zde žádní Japonci nejsou, zemřelo zde přes dvacet spojeneckých vojáků ve vzájemných mylných střetech. Japonci na ostrově zanechali výzbroj, výbavu, své padlé a živí na ostrově zůstali jenom čtyři psi. Je přitom neuvěřitelné[zdroj?] jaké množství munice padlo na nebráněný ostrov a jediné co Američani našli byly budovy popsané protiamerickými nápisy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Cloe, Aleutian Warriors, p. 321.
  2. Cloe, Aleutian Warriors, p. 321–322.
  3. MacGarrigle, George L. Aleutian Islands, The U.S. Army Campaigns of World War II. United States Army Center of Military History. CMH Pub 72-6. 
  4. Cloe, Aleutian Warriors, p. 322–323.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CLOE, John Haile. The Aleutian Warriors: A History of the 11th Air Force & Fleet Air Wing 4, Part I. Missoula, Montana : Anchorage Chapter, Air Force Association, 1993. ISBN 0-929521-35-8. (anglicky)  
  • PARSHALL, Jonathan; TULLY, Anthony. Shattered Sword (The Untold Story of the Battle of Midway). Washington DC : Potomac Books, 2007. ISBN 978-1-57488-924-6. (anglicky)  
  • HUBÁČEK, Miloš. Ofenzíva v Pacifiku. Praha : Panorama, 1987. 517 s.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]