Boethius z Dácie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Boethius z Dácie (latinsky Boethius de Dacia, anglicky Boethius nebo Bo of Dacia) byl filosof 13. stol. činný především na universitě v Paříži. O jeho životě je toho známo velmi málo. Patrně patřil k dominikánskému řádu, v 70. letech vyučoval svobodná umění.

Myšlenky[editovat | editovat zdroj]

Ve filosofii jazyka se řadil k tzv. modistům - zkoumali důsledky plynoucí z teze, že všechny jazyky mají intecionálně (v mysli) stejnou strukturu (podobá se hloubkové struktuře Noama Chomského) a rozvíjeli tedy tzv. spekulativní gramatiku.
V recepci Aristotela se řadil k tzv. averroistům (byl žákem Sigera z Brabantu) - domýšlel některé jeho filosofické myšlenky tak, že byly v rozporu s oficiální teologií. Připisuje se mu (ovšem neprávem) teorie dvojí pravdy, tj. že existuje filosofická pravda nezávisle na teologické.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • De aeternitate mundi
  • De somniis
  • De summo bono sive De vita philosophi
  • Modi significandi sive Quaestiones super Priscianum Minorem
  • Sophismata

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BAZÁN, B. C. Boethius of Dacia. In GRACIA, J. J. E.; NOONE, T. B. (eds.). A Companion to Philosophy in the Middle Ages. Oxford: Blackwell Publishing Ltd., 2002, s. 227-232.
  • SEVERA, M. Siger z Brabantu a Boëthius z Dacie k nauce o věčnosti světa. Filosofický časopis. 2009, roč. 57, č. 2, s. 221-235.

Související články[editovat | editovat zdroj]