Siger z Brabantu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Siger z Brabantu
Dante Pd10 Kopenhagen MS Thott 411.2.jpg
Narození 1235
Brabantské vévodství
Úmrtí 10. listopadu 1284 (ve věku 48–49 let)
Orvieto
Příčina úmrtí bodná rána
Alma mater Pařížská univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Siger z Brabantu (asi 1235–1240, Brabantské vévodství – asi 1280–1284, Orvieto) byl středověký filosof působící v Paříži na artistické fakultě, tehdy čelný stoupenec aristotelismu v Averroově interpretaci.[1]

Zastával názor, že existuje jediný nesmrtelný nadindividuální rozum, který se projevuje ve všech lidech, zatímco duše je smrtelná; že svět je věčný, a nikoli stvořený, a že nadpřirozené děje (zázraky) jsou nemožné. Přes tyto nauky odporující křesťanské ortodoxii, za něž byl kritizován soudobými církevními autoritami, Dante Sigera ve své Božské komedii umístil do ráje (Ráj 10,133–138).

Z dochovaných pramenů se zdá, že Siger zemřel násilnou smrtí rukou svého zešílevšího sekretáře.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Frederick Copleston, A History of Philosophy, sv. 2, Continuum International Publishing Group, 1999, s. 435–440

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BONDY, Egon. Poznámky k dějinám filosofie. 4, Filosofie sklonku antiky a křesťanského středověku. Praha: Vokno, 1993. 254 s. ISBN 80-85239-24-8. [Kapitola „Latinský averroismus" je na str. 185–190.]
  • KUŤÁKOVÁ, Eva a kol. Slovník latinských spisovatelů. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1984. 718 s. cnb000024629. [Heslo „Sigerus de Brabantia" je na str. 566–568; autor Milan Mráz.]
  • PUTALLAZ, François-Xavier a IMBACH, Ruedi. Povoláním filosof: Siger z Brabantu a středověká universita. Překlad Martin Pokorný. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2005. 143 s. Oikúmené; sv. 117. ISBN 80-7298-141-2.
  • SOKOLOV, Vasilij Vasil'jevič. Středověká filozofie. Překlad Vilém Herold a Václava Steindlová. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1988. 476 s. cnb000045651. [Kapitola „Latinský averroismus. Siger Brabantský" je na str. 329–333.]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]