Bitva u kunduraských olivových hájů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u kunduraských olivových hájů
konflikt: Čtvrtá křížová výprava
Olivový háj
Olivový háj
trvání: 1205
místo: Messenia, Peloponés, Řecko
výsledek: drtivé vítězství francouzských křižáků
strany
prapor sv. Jiří křížová výprava Znak Byzantské říše místní Řekové
loajální Byzantské říši
velitelé
Znak Viléma ze Champlitte Vilém ze Champlitte
Znak Geoffrey z Villehardouinu Geoffrey z Villehardouinu
Znak Byzantské říše Michael Komnenos Dukas

síla
500–700 rytířů
lehké jezdectvo
4 000–5 000 pěších a jezdců
ztráty
lehké těžké

Bitva u kunduraských olivových hájů (nebo také u kunduroských olivových hájů) se odehrála v Messenii na Peloponésu na jaře roku 1205 mezi francouzskými křižáky a místními řeckými vládci. Skončila drtivým vítězstvím francouzských rytířů a zlomením řeckého odporu.

Poté co účastníci čtvrté křížové výpravy 13. dubna 1204 dobyli Konstantinopolis a rozvrátili tak na čas Byzantskou říši, jejíž císařský dvůr odplul do Nikáie, se skupina pěti až sedmi set rytířů pod velením účastníků výpravy Viléma ze Champlitte a Geoffreye z Villehardouinu střetla s vojskem pěti tisíc peloponéských Řeků, které vedl synovec byzantského císaře Michael Komnenos Dukas. Tato bitva rozhodla osud zbytku Peloponésu, který tak padl do křižáckých rukou a stal se základem nového křižáckého státu Achajské knížectví.

Pozadí bitvy[editovat | editovat zdroj]

13. dubna 1204 vojska čtvrté křížové výpravy dobyla hlavní město Byzantské říše. Vůdce výpravy Bonifác z Montferratu, který byl vyšachován z možnosti stát se novým latinským císařem, dobyl Soluň a založil si zde svůj vlastní křižácký stát Soluňské království. Vilém ze Champlitte Bonifáce následoval a v dobytí Soluně mu pomohl. Poté pokračoval dále na jih, až dorazil do Morey. Zde se spojil s Geoffreyem z Villehardouinu, který se plavil do Messenie na své cestě z Palestiny.

Francouzští rytíři společně táhli za dobytím Morey. Nejprve dobyli Messenii, kterou držel Jan Kantakouzenos. Vilém a Geoffrey poté obsadili všechna důležitá města na západním Peloponésu bez většího odporu. Řekové z Arkádie, Lakónie a Argolidy, které vedl Michael Komnenos Dukas, který byl toho času guvernérem Peloponésského thematu, a Michael Kantakouzenos, syn zesnulého Jana Kantakouzena, se pokusili křižákům postavit na odpor a jejich postup u kunduraských olivových hájů zastavit.

Popis bitvy[editovat | editovat zdroj]

Messénie, hlavní oblast bitvy u kunduraských olivových hájů

Podle Morejské kroniky bylo Latinů (tj. francouzských křižáků) sedm set, zatímco „Byzantinců“ (Římanů, resp. byzantských Řeků) čtyři tisíce, jezdců i pěších řadových vojáků. Geoffrey z Villehardouinu, strýc křižáka Geoffreye, společníka Viléma ze Champlitte, ve své Kronice uvádí, že Michaelovo vojsko čítalo pět tisíc mužů, zatímco křižáků mělo být desetkrát méně. V každém případě, navzdory citelné početní nevýhodě francouzští rytíři bitvu vyhráli. Odpor Řeků byl zcela ochromen a vzápětí začala do křižáckých rukou padat jedna byzantská pevnost za druhou. Michael Komnenos Dukas se poté stáhl do Epiru a založil zde Epirský despotát. Přesná poloha kunduraských olivových hájů je neznámá. Geoffrey z Villehardouinu (kronikář) se zmiňuje, že místo bitvy bylo vzdáleno jeden den od pevnosti Modon (Methoni).

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Bitva u kunduraských olivových hájů byla rozhodující pro dobytí Peloponésského poloostrova křižáky. Po tomto vítězství pro křižáky v Morei už nic nepředstavovalo vážnou hrozbu. Vítězové byli v Andravii přijati lidem i církví. Poslední ohniska odporu představovala obrana pevností v Naupliu a Akrokorintu, které držel Leo Sgouros. Vilém ze Champlitte poté vybudoval svůj křižácký stát Achajské knížectví, který s výjimkou benátských měst na pobřeží zabíral většinu Peloponésu.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of the Olive Grove of Koundouros na anglické Wikipedii.