Bitva u Filipp
| Bitva u Filipp | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| konflikt: Občanská válka Římské republiky | |||||||
 Umístění bitvy | |||||||
| |||||||
| strany | |||||||
 druhý triumvirát
|
liberátoři (Caesarovi vrazi a jejich stoupenci) podpora: | ||||||
| velitelé | |||||||
| Marcus Antonius Octavian
|
Cassius † Brutus † Allienus (osud neznámý) Serapion (uprchl do Tyru)
| ||||||
| síla | |||||||
53 000–108 000 celkem
|
60 000–105 000 celkem
| ||||||
| ztráty | |||||||
| 16 000 padlých (3. října) | 8 000 padlých (3. října) kapitulace celé armády (23. října) | ||||||
Bitva u Filipp (Filippoi) se odehrála 3.(sebevražda Cassia) a 23.(sebevražda Bruta) října 42 př. n. l. v Makedonii.
Historické pozadí[editovat | editovat zdroj]
Po vraždě Caesara museli jeho vrazi opustit Řím. Pod vedením Gaia Cassia Longina a Marka Iunia Bruta, ovládli nakrátko východní část Římské říše. Po krátkých manévrech se armáda triumvirů střetla s armádou zastánců republiky poblíž Filipp, kde je triumvirové Marcus Antonius a Octavianus na hlavu porazili. Bitva se odehrála v roce 42 př. n. l. ve dvou střetnutích. Vojsko triumvirů disponovalo 100 000 muži pěšího vojska a 13 000 jezdci, strana republikánů disponovala 80 000 muži pěšího vojska a 20 000 jezdci, k tomuto počtu je nutno připočíst 20 000 mužů pomocných jednotek. Po prohrané bitvě Longinus a Brutus spáchali sebevraždu. V následujících letech ztratil třetí triumvir Lepidus svůj politický vliv, Octavianus posiloval svůj vliv v městě Římě a Antonius na východě říše.
Triumvirové[editovat | editovat zdroj]
Opevněný tábor triumvirů ležel v nížině přímo na via Egnatia. Od něj vedla palisáda s příkopem až k bažinám na jihu.
Republikáni nazývající se „liberátoři“[editovat | editovat zdroj]
Brutus rozbil svůj tábor na pahorku na severní straně via Egnatia. Cassiův tábor byl také na pahorku, ale na jižní straně via Egnatia.
Průběh bitvy[editovat | editovat zdroj]
Díky tomu, že se Octavianovi udělalo nevolno, se vedení vojska triumvirů ujal Marcus Antonius. Ten chtěl bitvu co nejdříve, neboť měl mnohem horší zásobování než republikáni, ale Brutus s Cassiem vždy odmítli. Oba chtěli triumviry vyhladovět. Marcus Antonius nutně potřeboval bitvu, čili nechal tajně vystavět cestu přes bažiny a obejít bok nepřítele. Po deseti dnech mohl Marcus vyslat několik mužů, kteří obsadili pevnůstky nepřítele. Cassius ale zpozoroval nepřítele a rychle postavil hradbu přes bažinu. Takto tedy zastavil Marcusův plán a odřízl jeho muže. Tato šarvátka vyústila v opravdovou bitvu. Marcus Antonius zaútočil svým pravým křídlem na vystavěnou hradbu a po prolomení obsadil republikánský tábor. Cassius ztratil orientaci v bitvě a raději spáchal sebevraždu. Jeho vojsko se poté rozprchlo do všech světových stran. Na druhé straně pole zatlačily Brutovy oddíly oddíly Octaviana a zmocnily se tábora triumvirů.
Takto se tedy otočilo bitevní pole o 90 stupňů. Po první bitvě nastal třítýdenní odpočinek. Brutus opět používal zdržující taktiku. To se ale nelíbilo jeho vojákům a důstojníkům, kteří chtěli bojovat. A tak se nechal strhnout jako Pompeius v bitvě u Farsálu. A stejně dopadl. Ačkoli museli triumvirové bojovat o každý metr půdy co dobyli, nepolevili a Brutova armáda byla vytlačena až do pevnosti. Tím se narušila linie a toho využili zkušení legionáři triumvirů. Po následné řeži radši Brutus spáchal sebevraždu.
Důsledek[editovat | editovat zdroj]
Caesarova smrt tedy byla pomstěna, což byl hlavní cíl triumvirů. V následujících letech ztratil Lepidus svoji politickou moc. Octavianus posílil moc v Římě a Marcus Antonius na východě. Nová občanská válka byla na dohled.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SHEPPARD, Si. Bitva u Filipp 42 př. n. l. Konec římské republiky. Praha: Grada, 2010. 96 s. ISBN 978-80-247-2873-5.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Filipp na Wikimedia Commons - Bitva u Fillip na antika.avonet.cz
