Marcus Aemilius Lepidus (triumvir)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lepidus
Narození 89 př. n. l.
Řím
Úmrtí 13 př. n. l. (ve věku 75–76 let)
San Felice Circeo
Povolání politik
Manžel(ka) Junia Secunda
Děti Lepidus mladší
Rodiče Marcus Aemilius Lepidus
Příbuzní Lucius Aemilius Lepidus Paullus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marcus Aemilius Lepidus (90 př. n. l. - 13 př. n. l.) byl patricijský římský politik z rodiny Lepidus z rodu Aemilius. Společně s pozdějším císařem Augustem a Marcem Antoniem vládl v období druhého triumvirátu. Kromě funkce triumvira byl také dvakrát zvolen římským konzulem v letech 46 př. n. l. a 42 př. n. l. Byl syn Marca Aemilia Lepida, který proslul svým povstáním proti římskému senátu a proti republice, což nakonec vedlo k jeho smrti ve vyhnanství na Sardinii.

Triumvir Marcus Aemilius Lepidus byl jeden z největších přívrženců Julia Caesara. Svou kariéru započal v roce 49 př. n. l. jako praetor, kdy dohlížel na chod Říma místo Caesara, který pochodoval proti Pompeiovi do Hispánie. Hned po Pompeiově porážce na východě v roce 46 př. n. l. byl Lepidus za své zásluhy zvolen druhým římským konzulem (prvním se stal Caesar). V únoru roku 44 př. n. l. zvolil senát Caesara doživotním diktátorem, a ten jmenoval Lepida jako svého zástupce. Jejich přátelství trvalo až do Caesarova zavraždění senátory v čele s Brutem a Longinem, ke kterému došlo 15. března 44 př. n. l..

Po Caesarově vraždě se Lepidus spojil s Marcem Antoniem, aby pomstili smrt jejich diktátora. Společně s Caesarovým prasynovcem a jeho nástupcem Octavianem vytvořili v říjnu roku 43 př. n. l. v Bologni (dříve Bononia) druhý triumvirát, který byl oficiálně nazván Triumviri Rei Publicae Constituendae Consulari Potestate, což se dá volně přeložit jako Vláda tří mužů k nastolení pořádku v republice. Na rozdíl od prvního triumvirátu byl tento oficiálně vyhlášen a částečně paralyzoval moc senátu skrz moc konzulů, čímž došlo k definitivnímu zániku římské republiky. Právě hned prvním konzulem po utvoření triumvirátu se stal podruhé Marcus Aemilius Lepidus.

V roce 38 př. n. l. byla smlouva o vládě tří triumvirů prodloužena o dalších pět let až do roku 33 př. n. l. Během bitvy u Filippoi v Makedonii, v níž byl poražen spolek Bruta a Cassia, zůstal Lepidus v Římě a mezitím převzal vládu nad západními provinciemi Hispánie a Afriky. Tím byl neoficiálně odsunut ze správy římské říše k obyčejným administrativním záležitostem. Po bitvě u Filippoi se snažil distancovat se od stále se prohlubujících sporů mezi Octavianem a Marcem Antoniem. Avšak v roce 36 př. n. l. se Lepidus pokusil zmocnit se Octavianových vítězných legií, čímž mu dal záminku, kterou Octavianus nutně potřeboval. Lepidus byl obviněn ze snahy o státní převrat a byl vyloučen z triumvirátu. Zároveň byl zbaven všech funkcí až na Pontifex Maximus, který mu zajišťoval titul nejvyššího velekněze až do smrti. Po událostech v Římě odešel do exilu na jih Itálie do Circeii (dnešní Circello), kde zemřel v roce 13 př. n. l. již za vlády císaře Augusta.